Myslivost – Plán péče o vlka
Vlk (Canis lupus) byl ještě před deseti lety v českých zemích vzácný, protože v průběhu minulých staletí nebyl nikterak chráněn, ba naopak intenzivně loven. Tak jsme se učili, že poslední šumavský vlk byl uloven na panství Vimperk roku 1874 a vycpaný vystaven v loveckém zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. I v jiných oblastech Čech a Moravy byli v 18. a 19. století uloveni „poslední“ vlci, kteří se k nám zatoulali především ze Slovenska, kde je jeho populace trvalá.
V posledních letech se však situace radikálně změnila a vlků v České republice přibývá díky migraci z Polska, Německa (Saska) a Slovenska. S tím přibývá i problémů, hlavně s chovateli hospodářských zvířat a myslivci. Podle terénního monitoringu z loňského roku je u nás již osmnáct vlčích teritorií, což jsou území, kde žije smečka či vlčí pár. Znamená to, že celkový počet vlků u nás je cca 100 kusů. V této souvislosti se vytvořily dva názorové tábory odborníků i laiků, z nichž jeden výskyt vlka v přírodě obhajuje a druhý má k němu vážné výhrady.
Obhájci tvrdí, že vlk u nás vždy byl, že je nedílnou součástí fauny a je jejím obohacením. Jeho přínos tkví ve snižování nadměrných stavů spárkaté zvěře, která působí milionové škody na lesních porostech a zemědělských plodinách. Redukuje hlavně mladou či zeslabenou jelení či černou zvěř, a tak pomáhá k obnovení optimálních stavů těchto druhů zvěře v přírodě. Obhájci bojují za absolutní hájení vlka a s náhradou škody na hospodářských zvířatech odkazují na stát. Chovatelům ovcí, koz a hovězího dobytka doporučují ohradit pastviny neprostupným dostatečně vysokým oplocením či si pořídit pastevecké psy, kteří by stáda ochránili. Mezi zastánce této koncepce patří Agentura ochrany přírody a krajiny ČR pod patronací Ministerstva životního prostředí ČR, Hnutí Duha a některé vědecké a školské instituce zaměřené na životní prostředí.
Odpůrci těchto názorů se rekrutují hlavně z řad myslivců a chovatelů hospodářských zvířat. Nevolají po úplné likvidaci populace vlka, ale po nastavení zákonných pravidel její existence. K argumentům obhájců, že vlk v naší přírodě vždy byl, je třeba poznamenat, že se vrací do podstatně změněné krajiny, což má vliv na jeho způsob obživy a reprodukce. Je pravdou, že vlk loví černou a jelení zvěř, ale dle statistiky to na celkové stavy této zvěře nemá podstatný vliv. Pro vlka je vždy výhodnější lovit snazší kořist, jako jsou např. ovce, než pronásledovat velkého jelena či riskovat zranění při boji s rozzuřenou bachyní hájící selata. Je doloženo, že vlčí smečka zlikvidovala trofejovou mufloní zvěř v MS Bor Machov či daňky v Bernarticích. Je třeba připomenout, že škody na vlky ulovené či zraněné divoké zvěři nejsou státem hrazeny a jdou na úkor myslivců, uživatelů honiteb. Nejzávažnější jsou ale škody, které vlk páchá na hospodářských zvířatech. Dle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR bylo v roce 2018 vyplaceno za škody způsobené vlkem 1,5 mil. Kč, v roce 2019 pak již 4 mil. Kč (v této sumě nejsou zohledněny náklady na zabezpečení stád, nemluvě o škodách způsobených zraněním zvířat, ztrátě dojivosti, apod.).
Pod tlakem veřejnosti vypracovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR „Plán péče o vlka“, jehož cílem je stanovit taková opatření v krajině, která budou minimalizovat škody působené vlkem a zároveň určovat pravidla jeho ochrany. Ministerstvo životního prostředí ČR pak podle programu péče pracuje na legislativních změnách v oblasti náhrady škod, případně na finanční podpoře prevence (ohrady, ovčáčtí psi).Plán péče lze považovat za první krok k řešení problému s vlky. V dalším kroku je však nutno stanovit oblasti (zóny), v nichž bude vlk stoprocentně chráněn, mimo ně pak učit podmínky pro jeho regulaci. To však předpokládá předtím zjistit, pokud možno přesně, stávající počty vlků v ČR a také optimální stavy, které zaručí zachování druhu, ale umožní redukci při přemnožení.
Ing.Jindřich Trpák
FOTOGRAFIE
Větrušice
