Myslivost – problémy s divokými prasaty
V poslední době opět hýbe veřejností problém s divokými prasaty, ke kterému se vyjadřují obyvatelé postižených lokalit, novináři, komunální politici, laici i odborníci. Expanze černé zvěře je široce publikována v tisku pod burcujícími titulky jako například „Válka s prasaty“ v deníku MF DNES ze 14. 3. 2017. Faktem však je, že došlo k přemnožení černé zvěře a ani statisícové roční odstřely nestačí k redukci její populace. Příčiny tohoto stavu jsou známé, řešení je však obtížné. Divoké prase nemá kromě člověka v přírodě přirozeného nepřítele a jeho reprodukční schopnost je vysoká. K ještě vyšším přírůstkům přispívá i to, že mláďata dříve dospívají, a tak se do chrutí (páření) dostávají mladé bachyně. Starší pak mohou mít selata dvakrát v roce a ta v případě mírné zimy všechna přežívají. K přemnožení přispívá i to, že divoké prase je všežravec, který zkonzumuje vše, co najde v lese či na poli, včetně drobné zvěře či mršin. Další příčinou je způsob zemědělské výroby, kdy je na mnohahektarových lánech pěstována řepka či kukuřice, které po celé dlouhé vegetační období poskytují prasatům obživu a kryt, ze kterého se v podstatě nemusejí vzdálit, a ani myslivci nemají šanci je tam odlovit.
Prasata se však stahují i do blízkosti obydlených ploch, kde nacházejí obživu na nevyužívaných parcelách, skládkách bioodpadu apod. Paradoxně zde mají větší klid ve srovnání s ruchem v okolí silnic, turistických tras a cyklostezek. Důsledkem jsou škody na polních plodinách, soukromých pozemcích i častější střety s lidmi či psy. Na rozdíl od často prezentovaného názoru si nemyslím, že se divočáci stávají agresivnějšími. Divoké prase neútočí na člověka, když není zraněno či nechrání mláďata. S případným útokem proto může mít osobní zkušenost většinou myslivec, který se zúčastňuje lovu, např. naháňky. Jisté však je, že divoké prase zaútočí na psa, který jej vyrušil, a také na člověka, který se svého psa snaží ochránit. Pak záleží na rozhodnutí pána, zda pustí svého psa volně do míst, kde se prasata vyskytují, a tím riskuje jeho zdraví či život.
Problém s prasaty se netýká jen mediálně známých lokalit, jako je Mníšek pod Brdy či v Praze Černý most. I my jsme byli nuceni řešit stížnosti obyvatel na působení černé zvěře. Například ve dnech 24. až 26. 2. 2017 se u poslední parcely sousedící s klecanským hájem usídlila bachyně se čtyřmi selaty a snažila se proniknout přes plot. Ve spolupráci se starostou a dalšími funkcionáři Klecan a také zvěrolékařem byly zvažovány možnosti, jak ji odtud vypudit. Každý pochopí, že střílet bachyni od selat je neetické a proti Mysliveckému řádu, uspání narkotizační puškou nedoporučil zvěrolékař. Nakonec byla bachyně vyplašena hlukem a chemickou látkou používanou na pachové ohradníky kolem silnic. Selata byla odchycena a umístěna do Záchranné stanice v Pátku u Poděbrad. Až trochu odrostou, budou předána do zookoutků, kde je budou moci vidět návštěvníci.
Dalším případem byla stížnost obyvatel z lokality Holosmetky, kde jim prasata rozryla pozemek. Na základě prohlídky přímo na místě bylo doporučeno opatření k zabránění škod. Tím se dostáváme ke způsobu řešení problému s divočáky. Nemá smysl házet vinu na myslivce, politiky a zákonodárce, zemědělce či dotčené obyvatele. Jenom účelnou spoluprací všech je možno dosáhnout žádoucích výsledků. S ohledem na to, že předmětem stížností jsou v převážné míře škody na nehonebních pozemcích, na kterých nelze bez zvláštního povolení lovit, a také pro značné riziko střelby kulovou zbraní v blízkosti obydlených míst, je třeba, aby byly bezvýhradně dodržovány zákonné předpisy, případně byla legislativa upravena tak, aby lov na nehonebních pozemcích byl účinnější. Dále se jedná o novele zákona, která by zemědělcům ukládala povinnost rozčlenit velké obhospodařované plochy pomocí několikametrových pruhů s nízkými plodinami, na kterých by bylo možno divočáky snadněji odlovit. Majitelé pozemků by neměli vyvážet biologický odpad ze zahrady či domácnosti na hranice svých pozemků, neboť tím prasata jen lákají. Hlavně by si měli zabezpečit svůj majetek řádným oplocením. Je jasné, že betonová či zděná podezdívka zamezí proniknutí prasat na pozemek. Není-li to např. z finančních důvodů možné, dobrou službu udělá „kari“ síť, kterou lze zpevnit spodní část plotu. Další možností je pachový nebo elektrický ohradník.
I když myslivci nezodpovídají za škody způsobené na nehonebních pozemcích, nezříkají se svého podílu na redukci stavů černé zvěře. Za poslední čtyři roky bylo v honitbě Zdiby – Klecany uloveno 173 kusů, a to jak na společných honech, tak i individuálně.
FOTOGRAFIE VE FOTOGALERII
Ing. Jindřich Trpák
Větrušice
