Myslivost - profesor Julius Komárek
Prof. PhDr. Julius Komárek se narodil 15. srpna 1892 v Železné Rudě na Šumavě jako syn lesmistra. Již od útlého mládí získával od otce lásku k přírodě se zvláštním zájmem o lesní zvěř a také entomologii, což je nauka zabývající se hmyzem. Studoval na gymnáziu v Klatovech a následně na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v jejímž rámci se přednášely přírodní vědy. Po skončení studií a získání titulu doktora filozofie pracoval v letech 1916 až 1921 jako středoškolský profesor přírodopisu. V letech 1921 až 1925 byl docentem v oboru zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1925 až 1933 mimořádným a od roku 1933 řádným profesorem, čímž se stal jedním z nejmladších profesorů.
Prof. Komárek se podílel na budování státních lesnických výzkumných ústavů. Jako první bylo rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 31. 10. 1921 zřízeno nejdříve Oddělení ochrany lesa, později Ústav pro ochranu lesa. Impulzem pro jeho založení byla kalamita bekyně mnišky (škodlivý motýl), která v letech 1917 až 1927 způsobila značné škody na smrkových a borových monokulturách. Profesor Komárek, jako vedoucí ústavu, použil svých hlubokých znalostí hmyzích škůdců k její likvidaci. Poznatky z dlouholetého výzkumu zpracoval v rozsáhlé monografii. Od roku 1959 až do současnosti ústav existuje pod názvem Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech.
Profesor Komárek byl nejen uznávaným entomologem, ale i znalcem obratlovců, především lovné zvěře, a tak, když byla v tehdejší Československé akademii věd zřízena Laboratoř entomologie a Laboratoř pro výzkum obratlovců, stál před volbou, pro který oblíbený vědní obor se rozhodnout. Nakonec se rozhodl pro entomologii.
O šíři vědeckého zájmu profesora Komárka svědčí článek „Poslední příležitost pro národní park“ ze dne 31. 10. 1946 uveřejněný v týdeníku Svobodný zítřek, který byl výzvou a inspirací pro poválečné politiky a vědce k založení národního parku na Šumavě. O jak vizionářskou snahu šlo, je vidět z toho, že Chráněná krajinná oblast Šumava byla zřízena až v roce 1963 a Národní park Šumava vyhlášen až v roce 1991, krom toho, že diskuse o kůrovcové kalamitě a o dalším směřování Národního parku trvají dodnes.
V období druhé světové války, kdy byly uzavřeny vysoké školy, se věnoval psaní vysokoškolských učebnic a cestopisů ze svých cest po Podkarpatské Rusi, Makedonii, Řecku a Kavkazu. Z učebnic lze uvést Všeobecnou zoologii, Bezobratlé a třetí část Lesnické zoologie. Mezi nejznámější knihy patří: Hovoříme o zvířatech, Lovy v Karpatech, Česká zvířena, Neznámá Makedonie, Neznámá tvář Prahy, Kavkazská cesta, Myslivost v českých zemích a Milování v přírodě, o které se traduje, že šla na dračku, protože si lidé mysleli, že se jedná o lechtivou prózu. O jeho smyslu pro humor svědčí historka z fakulty, kdy na jeho přednášku jednou přišel jen jeden posluchač. Profesor Komárek reagoval duchapřítomně: „Jsme tu dva, Pán Bůh je všude, a protože tři již tvoří společnost, můžeme začít vyučování“.
Profesor Komárek psal přístupnou formou, aby obsah knihy byl srozumitelný i neodborné veřejnosti, vzletným slohem tak, že jej nazývali beletrizujícím vědcem. Byl propagátorem myslivosti v odborném i denním tisku, v rozhlase i v prvních filmech o myslivosti, spolutvůrcem vědecké myslivecké terminologie a významným činitelem v našich mysliveckých organizacích.
Zemřel dne 7. 2. 1955.
Fotografie k článku naleznete ve FOTOGALERII.
Ing. Jindřich Trpák
Větrušice
