MYSLIVOST - HISTORIE SOKOLNICTVÍ
Sokolnictví je způsob lovu zvěře a ptáků pomocí cvičených dravců, zejména sokolů, jestřábů a orlů. Je to specifická oblast lovectví, která má své zvláštní metody a zcela se odlišuje od běžné myslivosti, což platilo dříve a platí to i v současnosti.
Předpokládá se, že sokolnictví má svůj původ ve starověké Střední Asii na území pasteveckých kmenů a národů, (situační fotografie 1)v krajině tvořené rozsáhlými pastvinami s nízkou vegetací. Takováto přehledná krajina bez stromů je ideální pro lov s dravci. Je zajímavé, že v těchto oblastech se až po dnešní dobu udrželo sokolnictví jako forma lidového lovu, i když všude jinde se se stalo výsadou feudálů a panovníků.(situační fotografie 2) Vlivem výpadů bojovných kočovných kmenů se sokolnictví rozšířilo ze Střední Asie až do Indie, na Střední východ a později na Balkán. Naproti tomu se v antickém Řecku ani v Římě nesetkalo s téměř žádnou oblibou. Do střední Evropy se znalost sokolnictví dostala až v době vpádu Hunů v pátém století. Hunský vůdce Attila (situační fotografie 3) byl na svém tažení doprovázen sokolníky s cvičenými dravci. V šestém století začíná v Evropě rozvoj sokolnictví nejdříve na dvoře franckých králů z dynastie Merovejců a následně pak u jiných panovníků a vyšší šlechty. Je známo, že mocný francký panovník Karel Veliký (situační fotografie 4)vydal kolem roku 800 jeden z prvních sokolnických zákonů, který určoval i tresty za krádež či usmrcení loveckého sokola. Zákon platil téměř 300 let a byl přísně dodržován.
Sokolnictví bylo známo i našim předkům na území Velké Moravy, o čemž svědčí jak historické záznamy, tak archeologické nálezy. Z historických pramenů se o lovech s dravci zmiňuje například legenda „Život Konstantina (Cyrila)“ z devátého století či fuldské anály. Z archeologických nálezů je to pak bronzové nákončí opasku či stříbrný terčík s motivem sokolníka na koni ze Starého Města na Moravě.
Již od devátého století se odvíjí tradice sokolnictví na území Kyjevské Rusi i jeho rozvoj v období carského Ruska, kdy lovečtí dravci byli předmětem státního monopolu. Je to pochopitelné, protože tito dravci byli značně ceněni a často se používali jako diplomatické dary, a to jak ve středověku tak v novověku. Vazalové často darovali sokoly svým lenním pánům, mezinárodní spory, válečné konflikty, státní dluhy, výkupné za válečné zajatce bylo často řešeno darováním sokolů. Nejstarší knihou užité ornitologie v Evropě je kniha císaře Fridricha II. Štaufského,(situační fotografie 5) která popisuje známé druhy ptáků a uvádí také výcvik loveckých dravců a lov pomocí sokolů či rarohů. O velkolepých loveckých výpravách, včetně sokolnických, mongolského vládce Číny Kublajchána píše ve svých cestopisech známý středověký cestovatel benátský kupec Marco Polo.
Na území českého přemyslovského státu se setkáváme s počátky sokolnictví poměrně pozdě, až ve třináctém století. V té době vznikaly osady zřizované jako sokolnické dvory v blízkosti královských hradů uprostřed známých loveckých revírů. Jako příklad může sloužit osada Sokolí dvůr (později Falkenau, Falknov, Sokolov) v blízkosti hradu Lokte nad Ohří či Sokolec (Sokolčí) u Poděbrad, kde se tradice sokolnictví udržela až do poloviny sedmnáctého století. Sokolnictví se provozovalo i na jiných místech v Čechách například na panství krumlovských Rožmberků i na panství Chlumec nad Cidlinou.
Od poloviny osmnáctého století nastává všeobecný úpadek sokolnictví způsobený především vývojem palných zbraní používaných pro lovecké účely a s tím související obliba společných honů. Zároveň se dravci stali konkurenty myslivců a byli proto intenzivně loveni. Pouze v kolébce sokolnictví ve Střední Asii a v Anglii pokračovalo sokolnictví v tradiční formě. Obrat nastal v devatenáctém století, kdy v Holandsku i v jiných zemích se probudil zájem o chov dravců.
U nás byl jedním z prvních novodobých sokolníků Bedřich Mensdorf-Pouilly, který se v roce 1920 začal aktivně zabývat sokolnictvím a o svých zkušenostech napsal v roce 1933 několik populárních článků do časopisu Stráž myslivosti a současně se pokusil o založení prvního klubu sokolníků u nás. Bohužel neúspěšně. Pokračovatelem se stal Zdeněk Sternberg autor knihy „Sokolnictví“ z roku 1969. Velkým propagátorem sokolnictví po druhé světové válce byl MUDr. Jiří Brdička a dále pak Svatopluk Doubrava, z jehož iniciativy a s pomocí dalších nadšenců byl 11. listopadu 1967 v Opočně založen Klub sokolníků. Ještě předtím však bylo vyhláškou Ministerstva zemědělství z 19. ledna 1967 poprvé sokolnictví uvedeno jako uznaný způsob lovu. Dalším důležitým datem je rok 1991, kdy se Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty stal členem Mezinárodní organizace pro sokolnictví a ochranu dravých ptáků (IAF). 16. listopadu 2010 na konferenci UNESCO v Nairobi bylo české sokolnictví zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.
Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty slaví letos padesát let od svého založení a patří s přibližně pěti sty členy k největším sokolnickým organizacím na světě.
FOTOGRAFIE
Ing.Jindřich Trpák
Větrušice
