Svatí ochránci přírody a myslivosti
Již v březnovém vydání Větrušického zpravodaje v roce 2012 jsme věnovali článek svatému Hubertovi, což byl francký šlechtic z přelomu 7. a 8. stol. n. l. Ten, pod dojmem setkání s jelenem, kterému mezi parohy zářil kříž, zanechal hříšného způsobu života, obrátil se k Bohu, stal se knězem, nakonec biskupem a patronem myslivců.
Motiv jelena se zářícím křížem mezi parohy se však v křesťanské mytologii vyskytl mnohem dříve u svatého Eustacha a také později u svatého Felixe z Valois. Eustach (Eustachius), původním jménem Placidus, byl římským důstojníkem a vojevůdcem, který se obrátil na křesťanskou víru po tom, co na lovu spatřil jelena s křížem mezi parohy. Při pronásledování křesťanů za císaře Hadriána byl kolem roku 118 n. l. nejprve předhozen divoké zvěři, a když se ho šelmy ani nedotkly, byl upálen. S jeho jménem je spojeno založení první profesní organizace myslivců u nás, a to „Bratrstva hlubockých myslivců sv. Eustacha“ na panství knížete Ferdinanda Schwarzenberga v roce 1692.
Svatý Felix z Valois pocházel ze šlechtického rodu hrabat z Vermandois, ale již od mládí projevoval soucit s chudými a nešťastnými a zděděné bohatství využíval ke zlepšení jejich životní situace, v dospělosti přijal kněžské svěcení a žil v hlubokých lesích jako poustevník. Tam se mu zjevil jelen s modročerveným křížem mezi parohy. Toto zjevení na něj silně zapůsobilo, podobně jako na jeho svaté předchůdce.
U svatého Huberta mělo za následek jeho snahu o obracení pohanů na víru, u svatého Eustacha šíření křesťanství ve starověkém Římě, u svatého Felixe pak jeho předurčení k péči o křesťany v zajetí. Spolu se svatým Janem z Mathy založil roku 1198 řeholní řád „Nejsvětější trojice“ (trinitáři), jehož úkolem bylo vykupovat křesťanské zajatce z otroctví. Sousoší obou svatých a poustevníka, zemského patrona sv.Ivana od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa můžeme vidět mezi sochami na pražském Karlově mostě.
V křesťanském nebi je však mnoho jiných světců, kteří měli vztah ke kdy svatý zvěři a přírodě. Byli to hlavně mniši poustevníci, kteří žili celý život v odříkání, uprostřed přírody a v blízkém kontaktu s rostlinami i zvěří. Nejznámějším z nich je jistě svatý František z Assisi, vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone. Narodil se roku 1182 do rodiny bohatého obchodníka s látkami a jako ostatní mladíci z lepších rodin se choval marnotratně a rozpustile. Chtěl se stát rytířem a tak se zúčastnil válečného tažení proti sousednímu městu Perugii. Vojenská výprava však byla neúspěšná a František se ocitl na téměř jeden rok v zajetí. Ve vězení se mu zdál podivný sen, ve kterém ho hlas z nebe vyzval, aby nesloužil pozemským pánům, ale pánu nebeskému. Po návratu ze zajetí opustil rodný dům, zřekl se veškerého majetku a rozhodl se zasvětit život službě chudým, nemocným a potřebným a hlásání slova Božího. Brzy se k němu připojilo několik druhů, kteří se stejně jako on rozhodli věnovat zbožnému životu v chudobě.
S podporou papeže byl roku 1209 založen žebravý mnišský řád „Menších bratří“ (minorité), ze kterého se později vyčlenily řády františkánů a kapucínů. Vznikla též ženská odnož řehole – klarisky. František nemiloval jenom lidi, ale všechny boží tvory. Traduje se, že když nenalezl posluchače mezi lidmi, kázal lesní zvěři či ptákům. Nebáli se ho a pozorně mu naslouchali. Je známo, že měl ke zvířatům neobyčejně kladný vztah a ochraňoval je před zlým zacházením ze strany surových lidí. Zvířata označoval za své bratry a sestry. Proto je pokládán za patrona zvířat a ochránců přírody, což roku 1979 potvrdil i papež Jan Pavel II. Je známa též legenda o tom, že svým kázáním napravil zlého vlka z Gubbia (či Aggobia), který hubil pastýřům stáda. Málo se však ví, že František jako první postavil v jeskyni jesličky s loutkou dítěte a živými zvířaty, a tak založil tradici vánočních betlémů.
Dalším poustevníkem a jedním z nejoblíbenějších středověkých světců je svatý Jiljí (Aegidius), jehož atributem je laň, jejímž mlékem se živil. I mezi zemskými patrony Čech nalezneme významné svaté poustevníky, např. svatého Prokopa a svatého Ivana. Svatý Prokop je znám tím, že podle legendy zapřáhl ďábla do pluhu a oral s ním pole. Nejdříve byl knězem, pak poustevníkem a nakonec prvním opatem benediktinského Sázavského kláštera. I svatý Ivan byl poustevníkem, a to v dnešním Svatém Janu pod Skalou.
Ať již jsou zmínění svatí historickými osobami či jen postavami křesťanské mytologie, jejich odkaz lásky k přírodě vyznávají ochránci přírody, ekologové i myslivci.
Fotografie a obrázky k článku nalezenete ZDE.
Ing. Jindřich Trpák
Větrušice
