JEZEVEC

Jezevec lesní (Meles meles) patří mezi šelmy kunovité (čeleď lasicovití) a vyskytuje se téměř na celém území Evropy, střední a východní Asie. Vyhledává teplejší oblasti, kde se střídají lesy a pole. V hustějším porostu lesa, nejčastěji na skalnatých místech, obývá nory, které většinou přebírá od lišek a které si rozšiřuje a upravuje. Nora má hlavní kotel s několika bočními chodbami. V té tráví jezevec většinu dne, na lov vychází v noci. V noře též tráví zimu nepravým zimním spánkem, dá se říci, že spíše zimním klidem, který často přerušuje a opouští noru.

Jezevec je poměrně velká šelma, měří i se štětcem (ohonem) až 1 m, váží asi 10 kg, na podzim, když je zasádlený, až 18 kg. Srst má žlutavě šedou s černými a bílými konci chlupů. Typické jsou podélné černé pruhy na protáhlé hlavě, sbíhající se k velmi pohyblivému čenichu. Tělo má zavalité, mohutné přední tlapy s velkými drápy slouží k hrabání.

Jezevec je samotář, výjimkou je pouze doba páření (chrutí). To probíhá v období května až srpna. Jezevčice je březí 28 - 32 týdnů. Z této doby připadá cca 5 měsíců na utajenou březost (březivost), kdy se zárodek nevyvíjí. Z tohoto důvodu se mláďata rodí v únoru až dubnu, v počtu 3 až 5. Jsou holá a slepá. Matka je kojí 8 - 10 týdnů a pečlivě se o ně stará.

Jezevec je typický všežravec, takže mu za potravu slouží vše, na co může snadno dosáhnout v okolí nory. Ze živočišné potravy jsou to brouci, larvy, červi, žáby, drobní hlodavci, mláďata ptáků a savců a též uhynulá zvěř a vejce. Z rostlinné potravy má v oblibě různé ovoce, bukvice, žaludy, kukuřici či byliny.

V dobách minulých se jezevec lovil pro maso, kůži a sádlo. Zvěřina prý je velice chutná, kůže se však jako kožešina nehodí. Nejvzácnější částí úlovku bylo sádlo, které se používalo v kuchyni, ale též jako lidový medikament k mazání bolavých míst na těle. Protože, hlavně v době hnízdění, s oblibou plení hnízda a loví mláďata pernaté zvěře, je považován za zvíře škodící myslivosti. Je však také pravda, že je jezevec v mnoha případech užitečný a jeho škodlivost se zbytečně přehání. Jezevec v naší přírodě vždy byl a měl by zůstat i nadále.

FOTOGRAFIE K ČLÁNKU NALEZNETE ZDE. 

                                                                                          Ing. Jindřich Trpák