Daněk skvrnitý (Dama Dama) pochází z teplých oblastí Středomoří a Středního východu, odkud se přes starověký Řím dostal na území Francie. K nám byli daňci dovezeni po období husitských válek v 15. století. Vzhledem k tomu, že daňčí zvěř je dosti odolná a dobře snáší převážení z místa na místo, byla již od počátku předurčena pro oborní chov. Druhou významnou vlastností daňků je jejich výborná zvěřina. Nezanedbatelný je však také jejich ladný exotický zjev se skvrnitou srstí a neobvyklým lopatovitým parožím. Pro všechny tyto vlastnosti byli daňci vyhledávanou zvěří pro královské a šlechtické obory, kde se stávali jejich ozdobou. Můžeme říci, že daněk je v naší zemi zdomácnělým cizincem, protože po divokém králíku a bažantu byl třetím druhem introdukované lovné zvěře. Z obor se pochopitelně dostal i do volné přírody, kde se mu též dobře daří.
Potrava daňčí zvěře je skromná, spokojí se s travinami, bylinami a okusem větví i s kůrou. Na podzim sbírá též spadlá semena stromů, žaludy, bukvice a kaštany. Když má možnost, vychází též do polí.
Podobně jako jeleni vytvářejí i daňci během roku tlupy starších samců, zatímco samice s mláďaty žijí v samostatných tlupách. Daňčí říje probíhá v druhé polovině října, což je zhruba o měsíc později než u jelenů. Na rozdíl od mohutného jeleního troubení se daňci ozývají zvláštním zvukem, takzvaným rocháním. Daněly jsou plné 30 – 32 týdnů a v červnu kladou zpravidla jedno mládě. Daněk se od jelena liší menší postavou a zavalitějším tělem. Má delší kelku (ocásek), kterou téměř neustále kmitá. Hmotnost daňka dosahuje 60 – 100 kg, daněly 40 - 50 kg. Zbarvení srsti je opravdu zvláštní a pestré. Letní srst má základní tón jasně červenohnědý, s výraznými řadami bílých skvrn. V zimě převládá tmavá šedohnědá barva, bílé skvrny téměř vymizí. Kromě tohoto základního zbarvení se vyskytují kusy světlé až bílé, ale také tmavé až skoro černé. Daněk se pohybuje klusem jako ostatní jelenovití. Při pronásledování však místo trysku dopadá na všechny čtyři běhy současně, a mohutně se jimi odráží. Říká se tomu „kozí poskakování“.
Daňčí parohy jsou lopatkovitého tvaru a u vyspělých daňků se proto jmenují lopaty. Vývoj paroží je podobný jako u jelenů. Paroží vyrůstá z pučnic, které jsou součástí čelní kosti. Od prvního roku až do dospělosti vyrůstají samčí zvěři každý rok silnější a větší parohy. Mluvíme tak o špičákovi, šesterákovi, vařečkáři, lopatkáči (lopatkáři), slabém či silném (kapitálním) lopatáči (lopatáři). Vrcholu parožních možností dosahují daňci mezi 8. až 10. rokem, pak postupně paroží ztrácí na síle a kvalitě. Vytloukání, to je zbavování lýčí, probíhá v srpnu až začátkem září, shazování paroží pak v dubnu až květnu. Daněk vypadá opravdu mírumilovně, ale dovede se u krmelce prosadit i proti silnějšímu jelenovi.
Daněk je ve vhodných lokalitách naší hojnou zvěří, žijící jak ve volné přírodě, tak hlavně v oborách. V našem nejbližším okolí můžeme daňčí zvěř vidět v zámecké oboře ve Veltrusích.
FOTOGRAFIE K ČLÁNKU ZDE.
Pavel Sobotka
Větrušice
