Myslivost – Koroptev
Koroptev polní (perdix perdix) je malý polní kur o váze 35 – 45 dkg. Obě pohlaví jsou podobně šedohnědě zbarvena, samec má na prsou nápadnou hnědou podkovu. Křídla má zakulacená a krátký ocas (tatrček). Pohybuje se většinou pouze po zemi, dobře běhá a létá nízkým prudkým letem jen na vzdálenost několika set metrů. Létá nerada, a to jen při vyplašení nebo při přetahování na jiné pole k pastvě.
Koroptev je monogamní, což je u našich kurů výjimka. Tok začíná po odchodu mrazů koncem února a začátkem března, kdy se koroptve párují. Koncem dubna nebo začátkem května klade koroptví slípka do mělkého hnízda v průměru 16 vajec. Na vejcích sedí pouze slípka, a to po dobu 23 – 25 dnů. Výjimečně ji může zastoupit i kohoutek, který se při úhynu slípky dokáže o kuřata postarat sám. Mláďata po vylíhnutí záhy opouštějí hnízdo a jsou schopna se sama živit. V prvních týdnech je to většinou živočišná potrava, jako je různý hmyz, mravenci, jejich vajíčka a kukly apod. Později přibývá rostlinné potravy tvořené semeny obilovin, plevelů a zelenou listovou hmotou.
Od vylíhnutí do dalšího toku žijí koroptve v hejnech, která tvoří rodičovský pár s mláďaty, případně další pár bez kuřat či liší kohoutci. V době silných mrazů a vysoké sněhové pokrývky se slabší rodiny srážejí do větších hejn až o dvaceti kusech. Koroptev je závislá na celoroční zelené pastvě, a tak je pro ni zhoubné, když se kvůli vysokému sněhu či ledové krustě nemůže dostat k zemi. V dobách, kdy koroptví byla hojnost, se proto pomocí traktoru a hrabla protahovaly na polích ve sněhu pruhy, a tak se koroptvím pomáhalo. Stejně tak se stavěly boudy z větví jehličnatých stromů jako úkryty před nepřízní počasí a před dravci a zároveň jako krmelce.
Koroptev, jako stepní pták, se začala ve větší míře rozšiřovat od středověku tak, jak přibývalo orné půdy na úkor lesů a z divoké stepi se stávala kulturní krajina s rozsáhlými travními porosty, poli a remízky. Do roku 1939 byla koroptev naší nejrozšířenější lovnou zvěří, kdy např. v roce 1933 bylo uloveno téměř 2,5 milionu kusů. Po válce však nastal prudký pokles kmenových stavů až k současné situaci, kdy o koroptvi můžeme mluvit jako o ohroženém živočišném druhu. Hledání příčin bylo předmětem mnoha odborných studií i diskuzí myslivců z praxe. Je jisté, že určitý vliv měly nepříznivé klimatické podmínky, kdy přišly chladnější a vlhčí roky, a dále hájení dravců. Hlavní příčinou však byla bezesporu změna v zemědělském hospodaření. Scelování lánů pro velkoplošné hospodaření, při kterém se rozorávaly meze, likvidovaly sady a dříve nevyužívané plochy, zásadním způsobem k horšímu změnily životní podmínky koroptve. K tomu přistoupila také aplikace chemikálií s obsahem fungicidů, insekticidů, herbicidů a dalších jedovatých látek.
Otázkou je, co lze pro zlepšení situace udělat. Pod patronací ministerstva zemědělství byl organizován program na záchranu koroptve, při kterém jsou koroptve odchovány ve voliérách a pak vypouštěny do vhodných lokalit. Vhodnými lokalitami se jeví rekultivované výsypky vytěžené zeminy z dolů např. na Příbramsku nebo Mostecku. Na těchto haldách jsou vysázeny rychle rostoucí dřeviny, jako jsou břízy a také nízké patro různých křovin, maliníku a jiných rostlin. V tomto prostředí se koroptvím daří. I v naší honitbě pamatujeme lepší časy včetně koroptvích honů, ale také prudký úbytek a současný stav několika málo kusů koroptví, které zde můžeme vidět. Lze jen doufat, že tento velmi užitečný a pěkný pták z naší přírody úplně nezmizí.
FOTOGRAFIE KE ČLÁNKU ZDE
Pavel Sobotka
Větrušice
