Myslivecké zvyky a tradice
Červen – měsíc myslivosti
Zatímco většina mysliveckých tradic je známa po staletí a přechází z generace na generaci, byl červen jako měsíc myslivosti a ochrany přírody označen relativně nedávno, a to v roce 1959. Hlavním smyslem této myšlenky byla propagace myslivosti a práce myslivců. I když tato idea byla poplatná době, kdy vznikla, a po roce 1989 byla zpochybňována její oprávněnost, je stále dostatek důkazů pro její aktuálnost i dnes. Stále více se v současnosti prosazuje ochrana přírody ve spolupráci s jinými zájmovými organizacemi. Společným úkolem všech je zlepšování životního prostředí, snižování dopadů civilizační zátěže na přírodu, ochrana jak flory tak fauny i záchrana ohrožených druhů zvěře a ostatních živočichů.
I když je myslivecká činnost rozložena do celého roku, jsou právě v červnu pořádány různé propagační akce, odborné semináře, besedy s mládeží, střelecké soutěže, zkoušky loveckých psů apod. Pro červen jako měsíc myslivosti hovoří i fakt, že právě v tomto měsíci se v přírodě a honitbách vyskytuje mnoho mláďat, a to nejen myslivecky obhospodařovaných druhů, ale také ostatních volně žijících živočichů. Spatřit můžeme srnčata, kolouchy, selata, mladé zajíčky, bažantí či koroptví kuřata a mláďata většiny našich pěvců.
S tím však souvisí i jeden velký problém, a to každoroční „zachraňování zaručeně opuštěných mláďat“. Týká se to hlavně srnčat, zajíců, ale i jiných druhů zvěře. Lidé možná mají dobrý pocit, že nejsou neteční k opuštěnému tvorečkovi, když nalezené mládě zachrání a odnesou domů, nebo do útulku či stanice ochránců přírody. Neuvědomují si, že srna či zaječka není celý den s mládětem, aby ho nevystavovala pozornosti predátora, nechává jej v krytu a vrací se k němu jen ke kojení. Když člověk sebere pískající srnče, tak jej možná právě srna pozoruje z úkrytu. Je ověřenou smutnou skutečností, že „zachráněná“ mláďata přes veškerou péči lidí nepřežijí, a když se je přesto podaří odchovat, stejně se nemohou vrátit do volné přírody.
Apelujeme proto na čtenáře, aby se při jarních procházkách kochali krásami přírody, ale aby, byť v dobré víře, do života zvěře nezasahovali.
Pavel Sobotka
Větrušice
