Souřadnice: 50°11′46,75″ s. š., 14°22′40,14″ v. d.
Reportáž pořadu TOULAVÁ KAMERA naleznete ZDE
Národní přírodní rezervace Větrušické rokle
Skalnaté srázy na pravém břehu Vltavy byly rezervací o rozloze 24,72 ha vyhlášeny v roce 1969. Hlavním předmětem ochrany jsou teplomilná společenstva skalních stepí na skalních výchozech ve stěně vltavského kaňonu. Je zde jeden z největších souvislých výchozů spilitů, najdeme zde suťová pole. Mimo přirozené stepi je území zarostlé náletovými dřevinami, původní porosty se nezachovaly. Rostlinstvo skalních stepí vykazuje i alpínské prvky,
na spilitech najdeme bohatá vápnomilná společenstva, na buližnících naopak chudá společenstva s kostřavou sivou či tařicí skalní s přechody do vřesovin. Co se týče fauny, můžeme zde vidět ještěrku zelenou, oblast je hnízdištěm dravců (např. krahujec, v minulosti a potencionálně i do budoucna sokol, raroh), z bezobratlých jmenujme například otakárka ovocného a fenyklového.
Zdroj: Chráněná území, Okres Praha východ, publikace Okresního úřadu Praha – východ v roce 2000
Jeskyně Drábovna - https://blog.jeskynar.cz/clanek/jeskynar-oziva/#more-112
pseudokrasová dutina středních Čech, stěží mohla sloužit jako úkryt lupičů - vchod je dobře patrný i z vlaku jedoucího po druhé straně řeky a bez problému ho zaznamenáme i ze vzdálenosti 1 km. V minulosti musel být vchod ještě nápadnější, protože údolí Vltavy bylo, díky spásání kozami, značně odlesněné. O historii výzkumů jeskyně toho příliš nevíme. Je pravděpodobné, že dutina byla, jako tolik podobných úkrytů, využívána pastevci.
Jeskyně se nachází ve skalách naproti Letkám, zhruba 100 metrů za koncem areálu ÚJV Řež. Odbočka k jeskyni není značená, avšak lze se orientovat podle malého skalního hřebenu, před kterým se nepatrná cestička do strmého svahu nachází. Odtud je potřeba překonat značné stoupání až k samotné pseudokrasové jeskyni. Od jeskyně je možno pokračovat ještě výše až na Velký vrch (288 m n.m.) odkud je krásný výhled.
Více informací o jeskyni je k dispozici na stránkách http://www.speleo.cz/soubory/speleo/sp22/drabovna.htm
Pseudokrasová jeskyně Drábovna v přírodní rezervaci Větrušická rokle
Václav Cílek
V.Stárka (1960, 1982), který se zabýval drobným pseudokrasem v okolí Prahy, popsal ve skalách naproti Letkám v údolí Vltavy s. od Prahy a asi 2 km s. od Řeže jeskyni Drápovou. Podle V.Ložka, který po válce zpracovával společně s F.Proškem nedaleký sprašový profil, se pravděpodobně jedná o přeslech, protože jim bylo tehdy jméno jeskyně sděleno jako "Drábovna". Přikláním se k této druhé variantě, protože slovo "dráb" znamená v jednom z původních významů - lotr, lupič, tulák a "drabovat" znamená "drancovat" (V.Machek, Etymologický slovník jazyka českého, str.125, Praha 1971). V tomto výkladu by se "Drábovna" zařadila do dlouhé řady Loupežnických a Tuláckých jeskyní. Podobně však i pověstné "Drábské světničky" v Českém ráji nemají nic společného s tím, že by odtud "drábové pozorovali nevolný lid" (jak občas čítáme), ale jedná se o úkryt nějaké loupežnické bandy. Přesto tato, pravděpodobně nejprostornější pseudokrasová dutina středních Čech, stěží mohla sloužit jako úkryt lupičů - vchod je dobře patrný i z vlaku jedoucího po druhé straně řeky a bez problému ho zaznamenáme i ze vzdálenosti 1 km. V minulosti musel být vchod ještě nápadnější, protože údolí Vltavy bylo, díky spásání kozami, značně odlesněné.
O historii výzkumů jeskyně toho příliš nevíme. Kromě obecného Stárkova popisu víme, že v jeskyni kopal F.Prošek, který zde odkryl několik střepů, jež připsal knovízské kultuře ml. doby bronzové. Já jsem zde našel drobný, tenký, ostře pálený střep točený na kruhu, na povrchu zakuřovaný a hlazený, pravděpodobně náležící vrcholnému středověku. Je pravděpodobné, že dutina byla, jako tolik podobných úkrytů, využívána pastevci.
Jeskyně je přístupná z drobné stezky vedoucí z Řeže podél řeky. Po necelých 2 km od lávky v Řeži nejprve narazíme na několik velkých, nedávno spadlých balvanů a posléze na kolmý, zpočátku jen asi 3 m vysoký, skalní hřbítek. Kolmá stěna hřbetu představuje význačnou tektonickou poruchu. Postupně dosahuje výšky přes 10 m a prochází až k vrcholu údolí. V povltavském proterozoiku, jehož tvary jsou určovány hlavně hustou sítí puklin malé tektoniky, se jedná o neběžný útvar. Na tento hřbet je kromě samotné jeskyně vázáno několik menších skalních dutin.
Vchod leží přibližně v polovině výšky údolí. Má nepravidelně obdélníkový až pytlovitý tvar o rozměrech asi 3x4 m. Z něj šikmo nahoru, paralelně s hřbetem vede na místní poměry značně prostorná dutina dlouhá 9 m při průměrné šířce i výšce 3 m. Drobným oknem je spojena s povrchem. Tato hlavní prostora je ze všech stran obklopena masivem a má ráz skutečné jeskyně. Na druhou stranu od vlastního vchodu však vychází jakási převislá, polootevřená předsíň o délce přes 4 m, šířce 2 a více m a výšce až 4 m, která má charakter převisu. Přímo z vchodu vychází nízká, plazivkovitá prostora o šířce 1-2,5 m a délce 3,5 m.
Jeskyně vznikla kombinací několika faktorů. Jednu z hlavních rolí sehrála svislá tektonická puklina a pravděpodobně i boční eroze zahlubující se řeky. Skutečně rozhodující však byla šikmá, místy intenzivně mineralizovaná plocha břidličnatosti. Jeskyně je vyvinutá v šedých silicifikovaných drobách a břidlicích svrchního proterozoika kralupské skupiny, které obsahují značný podíl vulkanického materiálu. Ostatně spilitová příměs ovlivnila charakter zdejšího substrátu natolik, že mimořádné bohatství rostlinstva vedlo k vyhlášení přírodní rezervace Větrušická rokle na ploše téměř 25 ha. Mineralizovaná poloha prochází většinou jeskynních prostor a zvláště nápadně vystupuje v plazivce. Má mocnost 20-40 cm. Je tvořena brekciovaným a zbřidličnatělým pásmem vyhojeným pyritem a místy i kalcitem.
Při kyzovém zvětrávání docházelo k rozpadu a rozpouštění pyritu, neutralizaci kalcitu a postupnému odmývání běžného sádrovce. Destrukce kyzového a kalcitového tmelu vedla k uvolňování úlomků horniny a jejímu vyklízení do údolí. Jeskyně tak částečně vznikala "krasovým procesem" rozpouštěním sulfidů a kalcitu, který byl mnohonásobně zvýrazněn mechanickým opadem. V jeskyni nalezneme kromě sádrovcových povlaků, limonitové kůry, zbytky rudních brekcií krabičkovité struktury tvořené limonitem a drobná žebra. Poměrně běžné jsou koncentrické limonitové konkrece typu Liesegangových kruhů. Je obtížné odlišit limonitové konkrece vzniklé v rudní brekcii a vypadlé do jeskynních výplní od konkrecí formovaných až v druhotném prostředí, ale ve výkopu jsem zastihl duté limonitové konkrece o nepravidelně eliptickém rozměru 55x30 mm, které působí dojmem konkrecí vzniklých in situ v jeskynních sedimentech. Zdejší výplně jsou tvořeny ostrohrannou úlomkovitou sutí obalenou železitými okry, ale vzhledem k možnosti archeologických nálezů jsem se neopovážil většího výkopu.
Velmi zajímavý je i další průběh hřbítku. Na několika místech nalezneme vyvětralé dutiny o šířce okolo 10-40 cm a výšce 1 m i více. Obsahují zemité, pizolitické agregáty limonitu nebo drobně krápníčkovité limonitové agregáty. Zřetelně se jedná o produkt kyzového větrání vázaného zejména na pukliny příčné k průběhu hlavního hřbetu. V některých dutinách sídlí dnes již dosti neběžné divoké včely. V horní třetině údolí se stěna kolmého hřbetu zvedá na výšku necelých 20 m. Pozorujeme zde odchlipování asi 6 m mocné a 15 m vysoké skalní šupiny. Čerstvé opady a balvany zaklíněné do částečně otevřené pukliny ukazují, že masiv "pracuje" a že zde časem můžeme očekávat zajímavé skalní řícení.
Jeskyně Drábovna (Drápová) u Větrušic.
Drábovna cave near Větrušice.
Literatura:
Stárka V. (1960): Jeskyně Drápovna proti Letkám u Prahy. - Kras.sbor.2, 17-18. Praha.
Stárka V. (1982): Pseudokrasové jevy v buližnících pražského okolí. - Zvl.příl. Stalagmit "Symposium o pseudokrasu v ČSSR", 17-20. Praha.
Nejbližší i nejzajímavější je však většině místních známá Drábovna, nacházející se proti Letkám v jižní stěně skalnatého vltavského břehu. Mnohokrát popsaná pseudokrasová jeskyně byla jako jediná podrobena archeologickému průzkumu, při kterém byla nalezena keramika z mladší doby bronzové. Odskočil si sem významný archeolog, specializující se na archeologický výzkum jeskyní, František Prošek, který zde možná doufal najít pozůstatky lidské přítomnosti ze starší doby kamenné, které se věnoval nejvíce. Vzhledem k nepřístupné poloze jeskyně i značnému sklonu a členitosti vnitřního prostoru je jasné, že se nejednalo o prostor vhodný k trvalému obývání. Zdali zlomky nádoby odráží například nějaké kultovní praktiky, jejichž stopy se v předchozích jeskyních nedochovaly, dnes už asi nezjistíme. Václav Cílek při návštěvě jeskyně nalezl zlomek pravděpodobně středověké keramiky, který považoval za doklad jejího využívání pastevci. Toto vysvětlení je však dle mého nepravděpodobné. Poslední, co by pastevec při slézání zdejších skal potřeboval, je křehká a k nošení nepraktická keramická nádoba. Václav Cílek zavrhl využívání jeskyně jako skrýše loupežníků, odvozované od jejího názvu. Jeskyně je zdaleka vidět, tedy alespoň z protějšího břehu nebo z řeky. Oproti tomu ale pro někoho, kdo zdejší krajinu nezná a přichází od Větrušic, zůstává skryta. Myslím si tedy, že nádobu do jeskyně přinesli lidé z této vsi, když se sem uchylovali v období válečných konfliktů před řádícími vojáky. Mnohé takové "návštěvy" ve svých knihách na základě farních kronik a jiných archiválií popisuje ve svých povídkách kaplan z klecanské fary Václav Beneš Třebízský.
Mgr. Petr Nový
Archeolog Středočeského muzea v Roztokách
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Btru%C5%A1ick%C3%A9_rokle
skalnaté srázy na pravém břehu Vltavy byly rezervací o rozloze 24,72 ha vyhlášeny v roce 1969 Národní přírodní rezervací Větrušické rokle. Hlavním předmětem ochrany jsou teplomilná společenstva skalních stepí na sklaních výchozech ve stěně vltavského kaňonu. Je zde jeden z největších souvislých výchozích spilitů, najdeme zde suťová pole. Mimo přirozené stepi je území zarostlé náletovými dřevinami, původní porosty se nezachovaly. Rostlinstvo sklaních stepí vykazuje i alpínské prvky,, na spilitech najdeme bohatá vápnomilná společenstva, na buližnících naopak chudá společenstva s kostřavou sivou či tařicí sklaní s přechody do vřesovin. Co se týše fauny, můžeme zde spatřit ještěrku zelenou, oblast je hnízdištěm dravců - krahujec , v minulosti, potenciálně i v budoucnosti sokol, raroch. Z bezobratlových jmenujme například otakárka ovocného a fenyklového. V rezervaci se nachází parcely na chráněném území
|
Větrušice u Klecan
|
145/1
|
1098
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
151/1
|
822
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
151/3
|
338
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
156/1
|
159638
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
156/5
|
1066
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
ostatní plocha
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
156/6
|
185
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
ostatní plocha
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
164/1
|
108733
|
Ano
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
164/2
|
1503
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
trvalé travní porosty
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
179
|
33
|
Ne
|
stavební v KN
|
zastavěná plocha a nádvoří
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
181/1
|
26399
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
181/3
|
21287
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
ostatní plocha
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
181/4
|
25175
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
181/5
|
22651
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
181/6
|
25104
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
ostatní plocha
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
181/7
|
842
|
Ne
|
pozemkové v KN
|
lesní pozemek
|
vlastní chráněné území
|
|
Větrušice u Klecan
|
182/1
|
2410
|
Ne
|
|
|
|
Pseudokrasová jeskyně Drábovna v přírodní rezervaci Větrušická rokle
Václav Cílek
V.Stárka (1960, 1982), který se zabýval drobným pseudokrasem v okolí Prahy, popsal ve skalách naproti Letkám v údolí Vltavy s. od Prahy a asi 2 km s. od Řeže jeskyni Drápovou. Podle V.Ložka, který po válce zpracovával společně s F.Proškem nedaleký sprašový profil, se pravděpodobně jedná o přeslech, protože jim bylo tehdy jméno jeskyně sděleno jako "Drábovna". Přikláním se k této druhé variantě, protože slovo "dráb" znamená v jednom z původních významů - lotr, lupič, tulák a "drabovat" znamená "drancovat" (V.Machek, Etymologický slovník jazyka českého, str.125, Praha 1971). V tomto výkladu by se "Drábovna" zařadila do dlouhé řady Loupežnických a Tuláckých jeskyní. Podobně však i pověstné "Drábské světničky" v Českém ráji nemají nic společného s tím, že by odtud "drábové pozorovali nevolný lid" (jak občas čítáme), ale jedná se o úkryt nějaké loupežnické bandy. Přesto tato, pravděpodobně nejprostornější pseudokrasová dutina středních Čech, stěží mohla sloužit jako úkryt lupičů - vchod je dobře patrný i z vlaku jedoucího po druhé straně řeky a bez problému ho zaznamenáme i ze vzdálenosti 1 km. V minulosti musel být vchod ještě nápadnější, protože údolí Vltavy bylo, díky spásání kozami, značně odlesněné.
O historii výzkumů jeskyně toho příliš nevíme. Kromě obecného Stárkova popisu víme, že v jeskyni kopal F.Prošek, který zde odkryl několik střepů, jež připsal knovízské kultuře ml. doby bronzové. Já jsem zde našel drobný, tenký, ostře pálený střep točený na kruhu, na povrchu zakuřovaný a hlazený, pravděpodobně náležící vrcholnému středověku. Je pravděpodobné, že dutina byla, jako tolik podobných úkrytů, využívána pastevci.
Jeskyně je přístupná z drobné stezky vedoucí z Řeže podél řeky. Po necelých 2 km od lávky v Řeži nejprve narazíme na několik velkých, nedávno spadlých balvanů a posléze na kolmý, zpočátku jen asi 3 m vysoký, skalní hřbítek. Kolmá stěna hřbetu představuje význačnou tektonickou poruchu. Postupně dosahuje výšky přes 10 m a prochází až k vrcholu údolí. V povltavském proterozoiku, jehož tvary jsou určovány hlavně hustou sítí puklin malé tektoniky, se jedná o neběžný útvar. Na tento hřbet je kromě samotné jeskyně vázáno několik menších skalních dutin.
Vchod leží přibližně v polovině výšky údolí. Má nepravidelně obdélníkový až pytlovitý tvar o rozměrech asi 3x4 m. Z něj šikmo nahoru, paralelně s hřbetem vede na místní poměry značně prostorná dutina dlouhá 9 m při průměrné šířce i výšce 3 m. Drobným oknem je spojena s povrchem. Tato hlavní prostora je ze všech stran obklopena masivem a má ráz skutečné jeskyně. Na druhou stranu od vlastního vchodu však vychází jakási převislá, polootevřená předsíň o délce přes 4 m, šířce 2 a více m a výšce až 4 m, která má charakter převisu. Přímo z vchodu vychází nízká, plazivkovitá prostora o šířce 1-2,5 m a délce 3,5 m.
Jeskyně vznikla kombinací několika faktorů. Jednu z hlavních rolí sehrála svislá tektonická puklina a pravděpodobně i boční eroze zahlubující se řeky. Skutečně rozhodující však byla šikmá, místy intenzivně mineralizovaná plocha břidličnatosti. Jeskyně je vyvinutá v šedých silicifikovaných drobách a břidlicích svrchního proterozoika kralupské skupiny, které obsahují značný podíl vulkanického materiálu. Ostatně spilitová příměs ovlivnila charakter zdejšího substrátu natolik, že mimořádné bohatství rostlinstva vedlo k vyhlášení přírodní rezervace Větrušická rokle na ploše téměř 25 ha. Mineralizovaná poloha prochází většinou jeskynních prostor a zvláště nápadně vystupuje v plazivce. Má mocnost 20-40 cm. Je tvořena brekciovaným a zbřidličnatělým pásmem vyhojeným pyritem a místy i kalcitem.
Při kyzovém zvětrávání docházelo k rozpadu a rozpouštění pyritu, neutralizaci kalcitu a postupnému odmývání běžného sádrovce. Destrukce kyzového a kalcitového tmelu vedla k uvolňování úlomků horniny a jejímu vyklízení do údolí. Jeskyně tak částečně vznikala "krasovým procesem" rozpouštěním sulfidů a kalcitu, který byl mnohonásobně zvýrazněn mechanickým opadem. V jeskyni nalezneme kromě sádrovcových povlaků, limonitové kůry, zbytky rudních brekcií krabičkovité struktury tvořené limonitem a drobná žebra. Poměrně běžné jsou koncentrické limonitové konkrece typu Liesegangových kruhů. Je obtížné odlišit limonitové konkrece vzniklé v rudní brekcii a vypadlé do jeskynních výplní od konkrecí formovaných až v druhotném prostředí, ale ve výkopu jsem zastihl duté limonitové konkrece o nepravidelně eliptickém rozměru 55x30 mm, které působí dojmem konkrecí vzniklých in situ v jeskynních sedimentech. Zdejší výplně jsou tvořeny ostrohrannou úlomkovitou sutí obalenou železitými okry, ale vzhledem k možnosti archeologických nálezů jsem se neopovážil většího výkopu.
Velmi zajímavý je i další průběh hřbítku. Na několika místech nalezneme vyvětralé dutiny o šířce okolo 10-40 cm a výšce 1 m i více. Obsahují zemité, pizolitické agregáty limonitu nebo drobně krápníčkovité limonitové agregáty. Zřetelně se jedná o produkt kyzového větrání vázaného zejména na pukliny příčné k průběhu hlavního hřbetu. V některých dutinách sídlí dnes již dosti neběžné divoké včely. V horní třetině údolí se stěna kolmého hřbetu zvedá na výšku necelých 20 m. Pozorujeme zde odchlipování asi 6 m mocné a 15 m vysoké skalní šupiny. Čerstvé opady a balvany zaklíněné do částečně otevřené pukliny ukazují, že masiv "pracuje" a že zde časem můžeme očekávat zajímavé skalní řícení.
Větrušice
