Praha Troja - ZOO

Zoologická zahrada v Praze sice nepatří mezi nejstarší instituce svého druhu v Evropě, avšak navazuje na tradice, jakými se může pochlubit jen málokteré hlavní město našeho kontinentu. Již první čeští králové potom, kdy přijali do znaku českého státu lva, považovali za nutné držet na Pražském hradě toto majestátné zvíře. Největšího rozkvětu dosáhla pražská zvířetnice za vlády Rudolfa II. Byla zde chována tak vzácná zvířata jako orangutani a pravděpodobně tu nějaký čas žil i dnes již vyhubený dronte mauricijský, veřejnosti známý spíše pod starším názvem blboun nejapný. Proslulý byl v té době i Lví dvůr. Po třicetileté válce, kdy se z Prahy stalo jen provinční město, pražská zvířetnice živořila, až v polovině 18. století zcela zanikla. Ironií osudu se tak stalo v době, kdy v jiných evropských velkoměstech pomalu začala klíčit myšlenka na zakládání zoologických zahrad.

Když se ke konci 19. století začalo hovořit o zřízení zoologické zahrady v Praze, téměř všechna větší města v Evropě i v zámoří již své zoologické zahrady měla. Zatímco u zrodu většiny zoo v cizině stáli věhlasní přírodovědci, u nás vše, co se týkalo přírody, zavánělo (a dodnes ještě zavání) podivínstvím. Není proto divu, že první pokusy o zřízení zoologické zahrady ve Stromovce, v Rajské zahradě, na Letné či na Štvanici ztroskotaly. Pouze v dnešních Vrchlického sadech a v zahradě Kinských se jeden čas objevilo několik klecí se zvířaty. První zoologická zahrada na našem území však nevznikla v Praze, ale v Liberci, zásluhou Německého přírodovědného spolku v roce 1919.

Teprve dlouholeté snažení profesora Jiřího Jandy o založení zoo v Praze v první čtvrtině tohoto století bylo úspěšné. Profesor Janda byl významný český ornitolog a učitel přírodopisu na Akademickém gymnáziu v Praze, napsal řadu vědeckých publikací, vydal český překlad Brehmova života zvířat a vyvíjel rozsáhlou popularizační činnost. V roce 1921 byl jako člen poradního sboru ministerstva školství pověřen vypracováním návrhu na zřízení "Československé zoologické zahrady". První krok k jejímu zbudování učinil výběrem místa. Ze 14 míst (např. na Štvanici, ve Vysočanech, v Kinského zahradě, na Klamovce či na Strahově) Janda zvolil ideální terén trojské kotliny, který nám závidí odborníci na celém světě. Byl si dobře vědom jeho kvalit. "Máme pozemek," psal v Národních listech, "jenž by vzbudil závist všech odborníků. Skály, jež jinde draho a nepřirozeně budují, rovinu, svah i větrné prostranství a především starý, romantický porost. A to vše v amfiteátru směřujícím k poledni." Roku 1926 bylo ustaveno "Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada" - investor a budoucí provozovatel pražské zoo.

Zoologická zahrada v Praze byla slavnostně otevřena 28. září 1931. Jednalo se však vlastně jen o zpřístupnění staveniště na ploše 8 ha, kde bylo chováno asi 200 zvířat. Teprve postupně vznikaly další objekty jako výběh vlků, kde jsou dnes pandy červené, pavilón kočkovitých šelem, správní budova, pavilón exotického ptactva (před nedávnem uzavřený), velká voliéra dravců a další. Rozrůstala se i kolekce zvířat. V roce 1932 získala pražská zoo první pár koní Převalského, v roce 1933 hrocha, nosorožce dvourohého, a svého prvního indického slona - populárního Babyho. První chovatelský úspěch se dostavil v roce 1933 - narodilo se hříbě koně Převalského, v roce 1937 se podařilo odchovat kondora amerického.Smrt prvního ředitele zoo v srpnu 1938 předznamenala konec pionýrského období pražské zoologické zahrady.

Jeho nástupce, populární fotograf přírody dr.V.J.Staněk neměl před sebou lehkou úlohu. Celá řada tragických událostí - úhyny zvířat, povodně - a v neposlední řadě i počátek nacistické okupace, ohrozily samu existenci zoo. Dr.Staněk však dokázal plamennými projevy v rozhlase a novinovými články vyburcovat veřejnost k takovému zájmu o zoo, že se ji za pomoci drobných darů tisíců občanů přece jen podařilo udržet. Po krátké době jej vystřídal ve vedení zoo MVDr. J.Vlasák. I za obtížných let války pokračovala odborná a koncepční činnost. Na přelomu let 1942 a 1943 se v Praze poprvé na světě podařilo uměle odchovat mládě ledního medvěda. Intenzivně se pracovalo také na plánech poválečného rozvoje zoo. Na práci se podíleli naši přední odborníci - akademik Bechyně, prof. Hruška, ing. Turek, prof. Bílek a další.

Po osvobození se podařilo nejen obnovit normální provoz zoo, ale na základě připravených plánů zahájit novou výstavbu (pavilóny opic a malých savců a později pavilón vodních ptáků). V roce 1954 bylo zrušeno družstvo Zoologická zahrada a pražská zoo přešla do rukou státu. Znamenalo to na jedné straně zvýšení prestiže při přírodovědném vzdělávání a zbavení zoo tíživých starostí o finanční zajištění provozu, ale na druhé straně zcela zbrzdilo dynamický rozvoj. V padesátých letech se pražská zoo stala prostředníkem výměny zvířat mezi SSSR a ostatním světem. V Praze se poprvé objevili mravenečníci, šimpanzi, orangutani, žirafy, ježury australské, sněžní levharti, bernešky rudokrké a řada dalších vzácných druhů. Ředitel zoo dr. Cyril Purkyně byl přijat do Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad (IUDZG).

V roce 1959 se řízení zoo ujal prof. RNDr. Z. Veselovský, DrSc., který stál v jejím čele téměř 30 let. Zoo se zapojila do mezinárodní spolupráce při záchraně ohrožených druhů. Ještě v témže roce se v Praze sešlo sympozium na záchranu koně Převalského, iniciované pražskou zoo. Zasedání pověřilo zoologickou zahradu v Praze vedením mezinárodní plemenné knihy tohoto vzácného zvířete. Poprvé tu byly stanoveny zásady mezinárodní součinnosti zoologických zahrad při záchraně ohrožených druhů, které se pak staly obecně uznávanou normou.

Za téměř sedmdesát let své existence prošla pražská zoo bouřlivým a složitým vývojem, kdy období rozkvětu střídala období stagnace a úpadku. Stala se však významnou kulturní institucí, navštěvovanou všemi vrstvami obyvatel naší republiky i mnoha návštěvníky ze zahraničí. V době maximálních návštěv ve druhé polovině osmdesátých let prošlo její branou ročně až 800 000 návštěvníků.