Úvodní expozice (I) Pražské botanické zahrady, jejímž zřizovatelem je Magistrát Hlavního města Prahy, byla pro veřejnost otevřena v roce 1992. Tento rok znamenal zlom v existenci botanické zahrady, která, přestože byla založena již v roce 1968, do té doby neumožňovala návštěvníkům celosezónní vstup na expoziční plochy. Plocha úvodní expozice je asi 3 ha.
Mezi atraktivní partie parkově řešené úpravy úvodní expozice patří bezesporu centrální trvalkový a letničkový záhon (13), který v letních měsících rozkvétá pestrou paletou barev a odstínů. Široký sortiment trvalek je každoročně doplňován výsadbou běžných i méně známých letniček (asi 300 druhů a kultivarů).
V PBZ byla soustředěna cenná kolekce cibulovin (6). Již od března rozkvétají ladoňky, šafrány, hyacinty, modřence, snědky, ke kterýrn se později přidávají narcisy, botanické tulipány a efektní kultivary tulipánu Fosterova, Kaufmanova a Gregorova. Sbírka drobných cibulovin a hlíznatých rostlin je doplněna nízkými pokryvnými skal
ničkami, které vyniknou především v období po zatažení cibulovin.
Denivky (14) dostaly své jméno proto, že každý květ kvete pouze jeden den. Dnes patří mezi velmi žádané trvalky, jsou oblíbené především ve Spojených státech a západní Evropě. Asi 250 kultivarů denivek dokazuje obrovské možnosti tohoto rodu. ~ V červnu a červenci rozkvétají také lilie (14). Na této ploše je vysázeno 80 kultivarů základních skupin pěstovaných lilií. Zhruba ve stejné době poutají pozornost mohutná květenství eremurusů (14) poc
házejících ze střední Asie. Z botanických druhů zde roste Eremurus robustus, E. olgae a E. stenophyllus var. bungei. Tradiční ozdobou českých zahrad jsou jiřinky (14), jejichž předností je dlouhá doba kvetení: od července do prvních mrazů. Je zde soustředěna kolekce 50 kultivarů představující základní přehled jednotlivých pěstovaných skupin - kaktusovky, pomponky, miňonky, jiřinky leknínovité, dekorační, sasankovité a náhrdelníkovité.
Skalničkový skleník (17) je rozdělen na čtyři části. Kolekce chladnomilných orchidejí obsahuje rostliny rodu Pleione, Calanthe a Bletilla z jihovýchodní Asie. Květena Středomoří je zastoupena především rostlinami z Kréty a Malorky, včetně některých vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. vřesovce a bramboříky). V části s v
odopádem rostou masožravě rostliny - tučnice, rosnatky a darlingtonie. Flóru Nového Zélandu a Austrálie ~.zde zastupuji drobně složnokvětě byliny (rody Helichrysum, Celmisia, Brachycorne) a keříky rodu Hebe.
V srpnu a září rozkvétají ocúny (24), které v kombinaci s kotulou vytvářejí velmi efektní obraz. V ideální době v této části zahrady uvidíte až 3000 květů. Je zde zastoupeno pět kultivarů, jejichž velikost nejvíce ovlivnil kavkazský ocún Colchicum speciosurn.
Pod vyhlídkou u vinice sv. Kláry je soustředěna sbírka vřesovištních rostlin (12). Vřesy, vřesovce, medvědice, azalky a rododendrony spolu s drobnými jehličnany a dříšťály vytvářejí prakticky celoročně kvetoucí pestrobarevnou mozaiku.
Z dřevin úvodní expozice stojí za povšimnutí především pěkné exempláře sekvojovce obrovského, který patří k nejvyšším dřevinám světa, brusonécie papírodárná, dále gumojilm jilmový, ze kterého se získává přírodní
kaučuk, či
borovice osinatá, která se dožívá v přírodě až 4000 let.
V roce 1997 byla expozice PBZ rozší
řena o japonskou zahradu, část vřesoviště, expozici flóry Turecka Středomoří a kolekci kosatců (1 ha).
Japonské zahrada (II) je rozdělena na dvě odlišně koncipované části. První představuje japonskou zahradu s potůčkem sbíhajícím z hor, který se pod čajovou chýší vlévá do jezírka. Kromě stálezelených dřevin je zde soustředěna sbírka kultivarů japonských javorů, rododendronů a bambusů. Druhá část je řešena jako sbírková a je v ní zastoupen sortiment okrasných švestek, kolekce popínavých rostlin a dalších d
ruhů původních v Japonsku.
Na výslunné stráni pod Japonskou zahradou je umístěna sbírka flóry Středomoří a Turecka (III). Většina rostlin pochází z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Jsou zde druhy skalních stepí, polopouští a pastvin střední části Malé Asie, dále horské druhy středomořské květeny (jako např. polštářovité mařinky, písečnice, hvozdíky, kostřavy a pěchavy). Vápencové kameny pocházejí z lomů Kosov a Mořina v Českém krasu.
Spodní část svahu je osázena sortimentem velkokvětých zahradních kosatců (28), od tradičních až po nejnovější kultivary šlechtěné převážně v Oregonu. V prohlubni, kde se v době dešťů shromažďuje voda, jsou vysázeny vlhkomilné Kaempferovy kosatce, sibiřské kosatce a nad nimi nový sortiment kultivarů kosatce zvrhlého (27). C
elkem zde roste 500 taxonů kosatců, což představuje kolem 5000 rostlin.
Větrušice
