Panenské Břežany

(cca 7 km od nás)

Panenské Břežany jsou velice zajímavým místem ležícím nedaleko naší obce, severovýchodním směrem. Žije zde asi 500 obyvatel.

První zmínky o této staré české obci najdeme již roku 1233. Tehdy patřila ženskému benediktinskému klášteru svatého Jiří na Pražském hradě.

Tato na první pohled nenápadná ves se může pyšnit hned několika zajímavými, historicky i umělecky cennými stavbami.

Obdivovat zde můžete například především horní zámek, pocházející z 1.pol.18. století, který byl postaven v barokním slohu v místech původní tvrze. Obdélná jednopatrová stavba má jednoduchou fasádu, průčelí členěné pilastry a nad portálem ozdobný zvlněný balkon. K zámku patří i upravený pseudobarokní park se sochařskou výzdobou a dominantní kaplí svaté Anny. Tato honosná církevní stavba byla postavena v letech 1705-1707 významným barokním stavitelem J.B.Santinim a patří k nejkrásnějším nejen v Panenských Břeženech, ale i v širokém okolí. V současné době slouží zámek jako domov důchodců.

Další zajímavou stavbou je dolní zámek. Byl postaven ve stylu empíru , a to kolem roku 1840, krátce poté, kdy se majitelem panství stal Matyáš Friedrich von Riese-Stallburg. Jednopatrový objekt obdélného půdorysu je zvýrazněn věží s hodinami a sloupovým balkónem. Zámek neblaze proslul   za druhé světové války, kdy v něm sídlil říšský protektor – nejprve von Neurath a po něm Reinhard Heydrich. Nyní je dolní zámek účelově využit pro potřeby výzkumného ústavu.

Zajímavá je  pověst „Prsten Svaté Kláry“

Panenskobřežanský zámeček s přilehlou kaplí býval od nepaměti majetkem řeholnického řádu panen klarisek na Starém Městě pražském. Po nich nese pojmenování i ves Panenské Břežany. Když se za vlády císaře Josefa II. začaly v Čechách rušit kostely a kláštery, zavládl i mezi řeholnicemi v Panenských Břežanech neklid a nejistota. Denně usínaly klarisky s obavami, co přinese zítřek.

Jednoho jarního jitra roku 1782 sešly se sestry jako obyčejně na ranní pobožnost. Všechny již klečely na svých místech, jen představená kláštera chyběla. Čas určený ke mši dávno minul. V sakristii kněz marně čekal na příchod převorky, která jindy bývala na mši první. Odebrali se tedy všichni do komůrky představená a tam ji nalezli na loži spící se sepjatýma rukama. Marně ji budili, ona však neotvírala oči. Teprve večer se sama probudila. Potom vyprávěla, co se jí ve snu zdálo.

Dlouho nemohla starostí o další osud kláštera usnout. Prosila o pomoc všechny svaté. Když pohlédla ke dveřím, uviděla tam stát svatou Kláru, zakladatelku řádu. Vztáhla k ní ruce a prosila, aby řeholnice nebyly vyhnány ze svého domova. Svatá Klára k převorce přistoupila, vzala ji za ruku a vedla ven. Procházely vesnicemi a nahlížely do příbytků lidí. Viděly pracující ženy, matky starající se o děti, ženy opatrující nemocné, posluhující starcům i pomáhající sirotkům. Když se vrátily do kláštera, řekla svatá Klára matce představené:

„Ženy mohou vždy působit dobro a přitom nemusí být ani v klášteře. Zítra je váš poslední den. Pozítří přijde císařský komisař a vypoví vás. Všechno vaše jmění připadne státu, leč o to nedbejte! Přeji si jen, abys zachránila z klášterního pokladu můj prsten, který nesmí padnout do rukou nevěřících lidí. Chci, aby zůstal zde, v kraji, kde jste pod mou ochranou tak dlouho působily pro blaho a potěšení lidu. Proto zítra prsten vezmeš a pospíšíš s ním na Vodolku. Tam bude uložen v makovici věže vodolského kostela, odkud je vidět až do Prahy, kde dlí vaše sestry a kde bydlívala má přítelkyně blahoslavená Anežka Přemyslovna. Snad bude prsten rozsévat svou zázračnou moc po tomto požehnaném kraji. Obrať se na vodolského faráře, ten zařídí další!“

Po těch slovech svatá Klára zmizela.

Představená všechno, co se jí ve snu zdálo, do písmene splnila. A tak se prsten dostal do makovice kostela sv. Klimenta v Odolena Vodě, kde je uschován v malé stříbrné krabičce – zabalen do pergamenu, na němž je napsáno, že kdysi patřil svaté Kláře – dodnes.

Zdroj: www.hrady.cz