Kokořín

Jak je dovozováno z objevu přibližně čtvrt milionu let starého přepáleného říčného valounu mléčného křemene v okolí Liběchova jakož i z masivnéch úštěpů pazourku nalezeného ve Lhotce, oblast Kokořínska byla lidmi osídlena již ve starší době kamenné. V mladší době byla tato oblast hustě osídlena, jak dokládají nálezy nástrojů na opracování dřeva, kamenné mlýnky na drcení obilí a zejména keramiky z oblasti dnešních obcí Lobeč, Jestřebice, Kanian, Mšeno, Liběchov. Z období body bronzové (2000 - 700 před n.l.) je zajímavé vzpomenout tehdejší sídliště v Lobči či hrazenou osadu v Hradsku, a dále řadu dalších nálezů knovízské kultury. Z doby železné (700 - 500 před n.l.) pocházejí potom keltské mince nalezené na Kokoříně a stopy mnoha sídlišť (Hradsko, Sedlec, Obrok, Mšeno, Stránka).
V době osídlování germánskými kmeny, době římské a v době stěhování národů byla oblast Kokořínska osídlena velmi řídce.
O nástupu Slovanů do oblasti svědčí nález nádoby pražského typu z 6 století n. l. v Pavličkách. První písemná zmínka o oblasti Kokořínska je zachycena ve franckých zápiscích o bitvě českých Slovanů s vojsky císaře Karla Velikého v roce 805 a týká se velmožského dvorce Canburg. Ten vznikl na terénním bloku nad Kokořínským údolím v 8. století n.l. původně jako ochranné hradiště skládající se z opevnění, srubů, dvorce a kultovního objektu, český název byl Hradsko-Kanina. Od 9. do 13. století probíhala postupná kolonizace Kokořínska, která dala vzniknout většině dnešních vesnic.
Nyní již ke vzniku názvu Kokořín, podle kterého byla pojmenována jednak obec Kokořín a jednak hrad Kokořín. Původem jak obce tak i hradu byla kokořínská tvrz, která byla vybudována někdy kolem poloviny 13.století, její tehdejší majitel není znám. Tvrz, ke které patřil i dvorec, se nacházela na území dnešní obce Kokořín. Nejstarší známá listinná zmínka o této tvrzi pochází z roku 1320 a uvádí se v ní, že majitelem kokořínského statku se stal Hynek Berka z Dubé, když jej získal o původního majitele Jindřicha z Osmějova. Jméno Kokořín je tady uvedeno jako "Kokorzin". S největší pravděpodobností to byl právě Hynek z Dubé, který dal někdy kolem roku 1325 necelé 2 km od zmiňované tvrzi postavit nový hrad, který se stal jeho hlavním sídlem. Hynek Berka z Dubé patřil k nejbohatším velmožům tehdejšího království a zastával rovněž dvorské úřady, do jeho majetku patřily i hrady Jestřebí, Houska, v zástavním držení měl hrad Bezděz, samozřejmě včetně rozsáhlých statků v okolí. Po jeho smrti Karel IV. vyplatil hrad Bezděz a založil pod ním v roce 1366 Velký rybník (dnešní Máchovo jezero).
Výrazné změny nastaly na Kokořínsku v době husitského hnutí. Berkové z Dubé byli jako ostatně většina šlechty na straně husitům nepřátelské, oblast Kokořínska sloužila husitským vojskům jako zásobovací základna jejich nájezdů do Lužice. Hrad Kokořín byl dobyt husitským hejtmanem Janem Řitkou z Bezdědic a stejně jako celá oblast Kokořínska byl tehdy velmi zpustošen. Berkům z Dubé po husitských válkách zbyl jen jejich statek v Dubé. Kokořín poté několikrát změnil majitele, hrad postupně pustnul a přibližně od poloviny 15. století byl opuštěn. K hradu Kokořín se váže řada pověstí o loupeživých rytířích, kteří tady údajně měli svoje sídlo a jejichž vůdcem byl pověstný Petrovský. Že se tyto legendy zakládají zčásti na pravdě dokládá nález 22 lidských koster objevených při rekonstrukci hradu na počátku 20. století. V 16. století se stali majiteli hradu (spolu s kokořínským statkem) Hrzánové z Harasova (odtud název Harasov v současné době vypuštěného rybníka a chátrajícího záměčku na začátku kokořínského údolí). Na počátku 17. vlastnil Kokořín krátce Rudolf II., posléze se dostal opět do rukou Berků z Dubé. Václav Berka z Dubé, nejvyšší sudí království Českého, se aktivně zúčastnil stavovského povstání, po bitvě na Bílé hoře byl nucen utéct ze země, jeho majetek byl zkonfiskován. Kokořín koupil za nepatrný peníz Albrecht z Valdštejna. Potom se majitelé kokořínského panství ještě mnohokrát vystřídali (jedním z majitelů byla i Terezie Windischgratzová, matka u nás v roce 1848 nechvalně proslulého generála Windischgratze), nakonec jej získal rod Černínů. Na počátku 19. století byl již hrad Kokořín zřícenina a pro jeho romantickou polohu a vzhled si ho oblíbil kromě jiných i Karel Hynek Mácha. Pro jeho román "Cikáni" jsou významné tzv. staráky, tj. komlex umělých jeskyní, pozůstatků někdejší tvrze, které se nacházejí pod nynějším zámeckým parkem

(zámku Kokořín, který zde vybudován v první polovině 18. století z popudu hraběnky O'Reillyové, a který se nachází ve stejnojmenné obci). Jedna z těchto jeskyní je pokládána za obydlí bláznivé Angelíny. Z tohoto období, tj. z konce 18. a z počátku 19. století se na Kokořínsku zachovalo i velké množství roubených i hrázděných lidových chalup, které díky štěstěně odolaly velkému množství požárů, které postupně zachvátily většinu vesnic Kokořínska. Dodnes zachovalé chalupy z tohoto období je možné vidět v Nosálově, Chudolazích, Kokořínském dole, Kravařích, Šemanovicích. K některým z těchto chalup přiléhají tzv. skalní byty, které byly v některých případech obývány až do nedávné minulosti (Kokořín čp. 44, 62).
Kokořín koupil v roce 1894 pražský podnikatel Václav Špaček, který zbohatl na poštovní přepravě a který také získal šlechtický titul. V roce 1895 se v Praze konala národopisná výstava a Spolek českých turistů dal svému pavilonu podobu zříceniny hradu Kokořín, což vzbudilo výrazný nárůst zájmu o Kokořínsko. Syn Václava Špačka Jan dal zříceninu hradu v letech 1911 - 1918 zrekonstruovat do nynější podoby, která není autentická s původním hradem (do původní podoby byla uvedena např. hlavní věž), což vyvolává mnohé diskuse, kterým dominuje názor, že lepší zachovalý (i když neautentický) hrad než autentická zřícenina jakých je v české kotlině bezpočet.

Po roce 1948 byl hrad znárodněn.
Dnes je v hradě státní muzeum a o jeho vlastnictví se vedou spory.

Jádrem rozsáhlého a neobyčejně hodnotného krajinářského celku, vyhlášeného v roce 1976 za Chráněnou Krajinnou Oblast Kokořínsko, je údolí potoka Pšovky, zváno Kokořínský důl podle hradu, jehož věž je dominantou širokého okolí. Hrad KOKOŘÍN dal ve druhé čtvrtině 14. století postavit Hynek Berka z Dubé, jemuž již patrně nepostačovala tvrz nad západními skalními srázy kokořínského údolí, zčásti vytesaná ve skále. Majitelé panství obývali hrad nejpozději do prvního nebo druhého desetiletí 16. století. Od té doby byl vystaven ničivé síle přírody i nezodpovědných lidí, až se z něj do 1. poloviny 19. století stala zřícenina. Tu si spolu s celou zdejší dramaticky působící krajinou oblíbili romantičtí umělci, např. malíři Antonín Mánes a Max Pirner, básník Karel Hynek Mácha aj. V roce 1894 Kokořín koupil velkostatkář Václav Špaček, jehož syn Jan dal hrad v letech 1911 - 1918 nákladně obnovit a upravit pro návštěvnický provoz. Kokořín je od roku 1950 vlastnictvím státu. V letech 1974 - 1981 byl hrad celkově opraven a technicky přispůsoben modernímu návštěvnickému provozu. Ve vnitřních prostorách hradu jsou sbírky dobového nábytku, expozice českého romantického umění a památník K. H. Máchy.