Jana Kirschner
(text:
Pavel Grunwald)
Cítíte se být jedním z mála zpěváků, kteří si sami píší texty i hudbu?
Nepřemýšlím nad tím. Ale je pravda, že ke většině skladeb jsem napsala texty i hudbu. Dvě písničky napsal Andrej Šeban na moje texty a dvě jsme udělali s naším baskytaristou. Vznikla sama od sebe při nahrávání desky. Jedna skladba je společným dílem celé kapely a jednu mám společnou s naším klavíristou.
Stále ještě jezdíte městskou hromadnou dopravou?
Ne vždy, ale jednou za čas jedu tramvají. Většinou mě někdo vozí, protože nemám řidičák ani vlastní auto. Jezdím taxíkem, vlakem a chodím také pěšky. Větší vzdálenosti řeším linkovým letadlem.
Inspiraci skutečně hledám v tramvaji. Mám to ráda, cestou si pouštím diskmena a poslouchám muziku, nebo sleduju lidi kolem sebe.
Jakou hudbu nyní posloucháte?
Mám oblíbené desky, líbí se mi soul. Z těch známých lidí se mi líbí Paul Simon, Suzanne
Vega a mnoho dalších.
Líbí se vám prý v jižních Čechách. Je to pravda?
Líbí se mi celé Čechy. Před časem jsme jeli koncertní šňůru a všude v Čechách byli krásné koncerty a zajímaví lidé. V Ostravě, v Praze, všude.
A příroda vás zaujala kde?
Nevím, mě se líbí i tady na dvorku.
Jsou místa, kde jste v Praze ještě nebyla? Co byste ráda v Praze ještě viděla?
Nebyla jsem ještě na mnoha českých památkách. Ráda se procházím po Karlově mostě, hlavně v noci. Krásné jsou pražské uličky a zákoutí, zajímají mne pražské hospůdky. Nedávno jsme seděli na Letné v hospodě, bylo nám dobře a kolem spousta dobrých lidí.
Nakupujete ráda? Co kupujete nejraději?
Jistěže nakupuji ráda. Vždy se domluvíme s kamarádkou a jdeme nakupovat. Nenakupujeme po Bratislavě, ale ne proto, že by se mi v Bratislavě nic nelíbilo. Raději jezdíme do Vídně, kde to dobře známe. Máme “svůj” obchod pro mladé lidi, kde dobře nakoupíte různé doplňky a zábavné věci. Všechno naházíme do tašek a doma tašky vysypeme a roztřídíme.
Pověstný je vídeňský Mexikoplatz. Tam také nakupujete?
Ne. Chodíme spíš do centra, kde se děje spousta zajímavého. Někteří lidé hrají na kytaru, jiní tancují break dance, prostě krásný hapening. Naše výlety do Vídně nejsou ani o nakupování. Cestu bereme především jako výlet. Nicméně z nákupů vždy máme radost.
Máte v oblibě nakupovat boty nebo jinou část oděvu?
Ráda nakupuji čepky a klobouky, ale nesbírám je. Často je ztrácím a rozdávám. Když se moje čepka někomu líbí, dám mu ji.
Jedna z čepic už má dvacet let, ještě ji nosila moje máma. Dlouho jsem v ní chodila i já a stala se časem docela populární. Jednou za mnou přišel Matěj Rupert z Monkey Business, moc se mu líbila, tak ji ode mne dostal. Bála jsem se, že ji ztratil, ale napsal mi zprávu na mobil, že natáčejí videoklip a čep
ka v klipu účinkuje. Dočkala se slávy, čepka jedna.
Jako jedna z mála předních umělců jste zůstala “na zemi”. Přepych a okázalost jsou vám tedy cizí?
Žiju v největším přepychu, v jakém mohu být, ale nevím, zda jde o přepych v pravém smyslu slova. Nemám byt ani auto. Žiju svůj život.
Kde tedy bydlíte?
Žiju v pronajatém bytě, kde mám věci, které miluju, hudbu, co zbožňuju, mám tam kytaru, hodně obrázků. Prostě moc věcí, co mám ráda. To je můj největší přepych. Reálná hodnota věcí není vysoká, ale pro mne hod
notu mají.
Většina lidí ale touží po vlastním bytě nebo domečku se zahrádkou. Nejste taková?
Jsem jiná. Zatím nesním o vlastním bytě. Pro mě je vlastní byt komplikací a nedovedu si představit, že se jednoho dne budu starat, jaké kachlíčky koupím do koupelny, nebo jakou barvou vymaluji pokoj. Nezajímá mě to a věnuji se něčemu jinému. Hlavně si ctím svobodu pohybu a nevím, kdy budu mít chuť se odstěhovat a jít jinam. Až najdu místo, kde budu chtít žít, zůstanu tam. Zatím se takové místo nenašlo.
Nejraději máte chleba s máslem a kakao. Pozůstatek z dětství?
No jasně! Úplně miluju takové věci. Moc mi chutná čokoláda. Vyhledávám jídla a dobroty, které jsem už dlouho nejedla. Například mimo Bratislavu v obchodech s potravinami. Malý obchod s jednou prodavačkou, která mě obslouží. Tam nacházím věci, které znám ze svého dětství. Bonbóny a žvýkačky. Mám ráda dobroty, které mi dětství připomínají. Třeba právě máslo, chléb a kakao, které mi ale nejvíc chutná doma v Martině.
Ve svých osmnácti jste v Rusku ztratila peníz
e. Jak se to přihodilo?
Na chvilku, ale pak se našly. Byla jsem roztržitá. Tehdy se konal festivalu zpívat a jely jsme s kamarádkou dvanácti hodinovou cestu vlakem.
Jaký máte z ruského vlaku zážitek?
Fantastický. Ve vlaku jeli pouze cestující, kteří mířili na ten festival. Potkali Juri Filoněnka, nějakého místního dancefloorového diskžokeje. Neustále se opíjel. S lahví vodky přišla i železniční policie. Všechno probíhalo jako v absurdním filmu. Zážitkem byl i samotný festival. Jako v Las Vegas. Přestože město bylo v katastrofální situaci a lidi neměli práci ani peníze, na festivalu zářily velké světelné reklamy a byly tu i vlastní peníze natištěné pouze pro tuto akci. Byla tu i zpěvačka Světla z Jugoslávie, která soutěž vyhrála. Absolutní osobnost, která mě dost ovlivnila v další hudební práci. První cenu tisíc dolarů mi poslali poštou, ale nikdy jsem ty peníze neviděla. I pohár, co mi dali, jsem druhý den našla rozbitý. Moc dobrá zkušenost.
Navštívila jste USA, kde vás prý spotřební společnost moc neoslovila. Je to pravda?
Způsob stravování mi v Americe vůbec nevyhovoval, nelíbil se mi ani způsob jejich života. V New Yorku jsem ráno chtěla posnídat chleba s kávou, ale oni se strašně divili: “Snad nebudeš jíst chleba?” Nic takového nejedí. Newyorčané si totiž dost zakládají na racionální stravě. Stráží si kalorie a hlídají si váhu. Kalifornie byla ale jiná. Los Angeles a města na východě si nezakládají na přílišných duševních hodnotách. Všechno mají postavené na reklamě a materiálním zabezpečení. Tam se mi
opravdu moc nelíbilo. Ani hudba, ani řada jiných věcí. Okouzlila mě příroda, která je mimo velkých měst nádherná. Jako v ráji. Opravdu.
A vy jíte racionálně? Nevím. Moc nejím maso, ale za vegetariána se nepovažuju. Občas si dám rybu, ale i kuře a kachnu. Nechutná mi vepřové ani hovězí, i svíčkovou sním bez masa.
A pivečko? Pivečko mám moc ráda. Ale české, říkáme mu plnotučné. Bratislava není pivařskou oblastí, proto na Slovensku piju vínko. Před dvěma měsíci jsme byli v Praze u Tygra, kde měli moc dobré pivo. Náš basista se třeba v Bratislavě domluví s kamarády, v pěti lidech sednou do auta a jedou do Tygra na pivo. Zpátky je odveze střízlivý šofér. Nejdřív tak jezdívali každé tři měsíce, dnes jezdívají častěji. Zajímavý rituál. V jižních Čechách jsme v
noci narazili na hospodu, kde nám i o půlnoci nabídli teplé jídlo, přestože v lokále seděli jen tři štamgasti. Dali jsme se do řeči a bylo nám hezky. Jeden z nich hrál na klavír a náš saxofonista Michal vytáhl basklarinet a ve dvě v noci spolu hráli. Krásné, krásné fakt. Až jsme měli slzy v očích.
Větrušice
