Větrušák 5/2002 Rozhovor s Jožkou Černým

"Jezdím po celé republice, vystupuji přibližně osmkrát do měsíce a těší mě naplněné sály. Mám velkou radost, že se muzika, kterou zpívám, lidem líbí. I když v rozhlase a v televizi je trochu opomíjená. Kdyby na mě nikdo nechodil, nezpíval bych," tvrdí Jožka Černý. "Koncerty s cimbálovkou mám dokonce naplánované již do konce roku."
Jožka zpívá již neuvěřitelných dvaapadesát let, jak s úsměvem říká, téměř od plenek. Nemiluje pouze lidovou písničku, dechovku a cimbálovku, ale také swing. “Jsem odnepaměti swingař,” míní. Černého těší návrat krásné staré muziky. Jako příklad uvádí švédskou skupinu ABBA, která sice již pěknou řádku let neexistuje, přesto se její skladby nikdy nepřestaly hrát. Kromě poslechu moderní muziky má Jožka Černý také dalšího velkého koníčka - rychlé vozy. Automobil dokáže i opravit, ale přílišná elektronika v nejnovějších modelech ho od spravování již odrazuje. Snad proto stále častěji tráví volné chvíle se svými nejbližšími. "Mám dvě dcery a šestiletého vnuka Sašu," chlubí se Jožka. "Chodíme spolu na procházky přírodou a nejraději se touláme lesem a sledujeme zvířátka. Někdy jezdíme na kole. Ze sedla bicyklu je příroda také krásná."
Někteří očekávají, že se Jožka po světě prochází pouze v lidovém kroji. Omyl. Obléká se podle poslední módy a často ho můžete vidět i v dresu Amfory, fotbalového mužstva složeného ze známých osobností, s nímž procestoval již pěkný kus světa. Na kroj ale nezanevřel. "Mám jich doma několik. Oblékám se úměrně ke svému věku a jak mnozí vědí, čím je člověk starší, barvy na kroji by měly být bledší a nakonec má zůstat jenom ta šedivá," žertuje prošedivělý elegán.
V souvislosti s Jožkovým bydlištěm - Břeclaví, nelze jinak, než-li se zeptat na vinohrad. "Žádný nemám," posmutní. "Jsem prostě člověk, který nemá rád zahradnické a vinařské práce. Jak se znám, moc by se mi neurodilo. Určitě mám větší zkušenosti s technickými záležitostmi." Narozdíl od pěstování vína, jeho konzumaci se Jožka Černý nevyhýbá. "Musí se však sejít dobrá parta, aby bylo veselo. U vína by si měli lidi pořád vykládat. Navíc je třeba konzumovat jen špičkové odrůdy," vysvětluje.
Jožka se podle vlastních slov o sebe dokáže docela obstojně postarat. K jeho kuchařskému umění bezesporu patří výroba nejrůznějších pomazánek, miluje svíčkovou, ale knedlíkům moc nedá. Protože si hlídá linii, sní většinou jenom tři. "Jinak bych byl malý tlustý dědek," vtipkuje. Kromě kontrolování se při jídle, aby se udržel v kondici, založil Jožka, vyhlášený nejlepším hráčem Amfory za rok 1996, společně s kamarády z Břeclavi fotbalové Družstvo starých bláznů a na devětadevadesát let si od Městského úřadu pronajali pastvisko. "Zachránili jsme tím krásnou plochu pro své děti a vnuky," říká hrdě. Třikrát do týdne na dvě hodiny - v úterý, pátek a neděli "staří páni", jak Jožka tituluje břeclavské družstvo starých gard, vydávají na obdiv své fotbalové umění. "Neděle je nejkrutější. Hotová bratrovražda. Sedmý den v týdnu se totiž hrává mistrák mezi mladými a starými."
Doma Jožka Černý působí i jako správce domu. Jeho dny v Břeclavi se sobě mnohdy podobají jako vejce vejci. "Ženy mé mě opouštějí, ráno odjedou autem a zůstane po nich akorát lístek a rozestlané postele. Často si připadám jako Máňa pokojská. Vždycky uklidím a pak zařizuji vše potřebné, protože mám s manželkou vlastní agenturu. Tohle všechno trvá tak do devíti hodin. Devátá je nejpozdější doba, kdy vydržím doma. Pak už musím jít nakoupit. Pokud večer nezpívám, čekám doma, než všichni přijdou. Mezitím poklidím barák a vyzvednu vnuka ze školky. Je to někdy pořádná fuška."