Iva Janžurová
(Text: Pavel Grünwald)
Přední herečka českého filmu dokončila práci na nové velkorozpočtové pohádce režiséra Romana Vávry Čert ví proč. Hvězdné herecké obsazení dává tušit od března, kdy projekt přijde do kin, velký zážitek.
V pohádce hraje bylinkářku Apolénu. Jaká je to role?
“Všechny české pohádky mají nějakou kouzelnou stařenku. Apolena je na rozdíl od jiných babiček, k nimž se uchylují princezny, samorost. Je mladou láskou krále, který si nakonec musel vzít ženu stejně rovnou, bohatou. Apoléna zůstala na ocet, ale lásku ke králi si nese pořád. Pěstuje si kytičky a baví se s čerty, co skáčou ze studně. Čerti ji chtějí nachytat při hříchu, ale nedaří se jim. Rohatci se bojí bylinek, tak si drží odstup. Líbí se mi, že Apoléna neví všechno jistě, není neomylná a je mírně popletená. Jen si myslí, že by vše tak být mělo. Má dojem, že byliny prospějí lidem třeba tím, že ze zlostného udělají krotkého. Byliny namíchá s takovým účinkem, že jeden člověk je pak moc hodný a rozdá všechny peníze, co dostal za prodej domu. Apoléna má ráda princeznu a když se jí zdá holka nešťastná, svěří se ji se svou láskou k panu králi.”
Při natáčení v exteriéru kolem šřtábu i herců pochodovaly kozy a jiná domácí zvířata. Jakou úlohu zde mají?
“Lidé z království, které rozkrádají Jirka Lábus a Evička Holubová, utíkají z bídy za lepším a táhnou s sebou zvířectvo. Slepice, kozy, kůzlata, ovce i krávy. Je to příjemná společnost. Vždyť lidé dřív měli k domácím zvířatům blíž a pro je mě představa, jak při zakládání družstev mnozí přicházeli o všechno, bolestná. Nelíbí se mi i zneužívání zvířat pro reklamu. Fialová kráva a medvídek s colou. Co to je?”
S částí filmového štábu spolupracujete již delší čas…
“Ano. S kameramanem už točím třetí filmy. Prvními dvěma byli Ene Bene a Výlet. Oba v režii Alice Nellis. S režisérem Vávrou jsem natočila V žitě. Mám tady skutečně nejbližší kolegy z posledních let.”
Od filmu k divadlu. Na divadelním jevišti jste přibližně před rokem utrpěla úraz, kdy na vás spadla kulisa. Jak vám bylo tenkrát a jak se cítíte nyní?
“Jen zázrakem se mi povedlo vyváznout bez většího zranění. Svou rolí na jevišti jsem byla zaujata do posledního momentu. Kulisa asi padala nadvakrát. Celá se ohnula, pak přišla jedna rána a druhá. Ležela jsem pod ní stočená do klubíčka. Občas se bavím vykládáním pasiánsu a když jsem tehdy ležela si čtyři dni otlučená, vykládala jsem si pořád. Dodnes mám snad každé ráno křeče v hýžďovém svalu. Nechci chodit k doktorovi, snad se to časem rozhýbe. Víte, neměla jsem tržnou ránu, netekla ze mě kapička krve. Na umření mi nebylo, ale do smíchu také ne.”
Prý máte onen okamžik natočení doma na videu a občas jej sledujete. Opravdu?
“Překvapilo mne, že existuje záznam nepříjemné situace. Divadlo si každé představení natáčí. Zakoupit ho chtěla komerční televizní stanice. Byla jsem rozhodně proti a raději o snímky pořádala. Záznam jsem si vyžádala a podařilo se mi v počítači jednotlivá políčka naskenovat. Bohužel u skeneru jsem narazila na anglický návod, chvíli trvalo než se věc zdařila. Z filmu a později i ze třinácti obrázků mi teprve bylo zřejmé, jak se věc seběhla. Napadla mě morbidní myšlenka jeden z obrázků užít jako PF do nového roku a rozesílat ho známým. Fotku jsem chtěla dobarvit, ovšem nějak se mi nepodařilo správně rozvrhnout barvy a obrázek mi z tiskárny vyjel jako fialově rudé pole, kde je jen moje postava na podlaze malý odlesk světla. Pekelný obrázek, skutečně. Někdy si ten kousek filmu doma opravdu pustím.”
Máte v současnosti i jiné filmové či televizní aktivity?
“Točím pokračování Nemocnice na kraji města. Nedávno se pořizovali seriálové snímky s naším televizním dorostlým synem a Pepou Dvořákem jako mým manželem. V únoru mám točit televizní hru Maryška, kterou napsala moje dcera Sabina.”
A co divadlo?
“V nové divadelní sezóně mě čekají pěkné role ve Stavovském divadle v Romeovi a Julii, objevím se i v titulní roli Tylovy hry Drahomíra. Drahomíru si zahraju na jevišti Národního divadla.”
Filmování se věnují i vaše dcery. Budou i ony po letech uznávanými?
“Říká se, že sedm let je hubených a sedm roků tučných. Nevím, zda budou mít štěstí i ony. Já ho měla.”
Při natáčení jedné ze scén filmu Pane, vy jste vdova, vás Čestmír Řanda píchne do nohy špendlíkem. Jak se záběr natáčel?
“Na nohu mi přidělali vrstvu hmoty. Navlékli mi i nějaké podvazky. To byla věc!”
V jedné z povídek televizních Bakalářů jdete na návštěvu v pyžamu.
“Nedávno mi přišel montér přidělat anténu k televizoru. Pořád pobíhal po bytě a zdál se bez nálady. Najednou se celý rozzářil a povídá: “V tom pyžamu jste se mi moc líbila.” Nechápala jsem, o čem mluví. Pak mi to došlo. Ve stejné bakalářské povídce Miloš Kopecký nemůže nastartovat auto, protože se porouchal startér. A já ho nutím, ať už konečně jede, že si startér opraví až potom. Ta scénka vznikla naprosto bezprostředně přímo před kamerou. Líbila se a lidi na ni vzpomínají.”
Ráda a dobře vaříte. Konzumujete jídlo také s takovou chutí?
“Samozřejmě. Miluju řadu kuchyní. Když mám chuť, dokonce vezmu auto a zajedu si na nějakou cizokrajnou pochoutku. Pamatuju, jak mi jednou Stelinka Zázvorková básnila o indické kuchyni. Říkala, že je indické jídlo lepší než třeba čínské nebo italské. Už tehdy jsem chtěla zajít si do některé indické restaurace, ale zatím se k tomu nemám. Indické jídlo někdy určitě musím ochutnat. Odlišnost kuchyní není patrná jen mezi Českem a Indií. Stačí jet z Prahy do Tábora a bude vám chutnat jinak.”
Užíváte nějaký recept z jiného kraje?
“Třeba recept na naše knedlíky, které známým moc chutnají, pochází od Tábora ze Soběslavi. Můj otec ho má od své maminky. Neužívám kynuté těsto, ale mouku s vejci a mlékem nechám dvě hodiny nakvasit. Pak je knedlíkové těsto akorát. Musím dbát, aby nebylo moc husté, aby nedrželo na rukách, když do něj přidám nakrájené houstičky. Má mít otvory jako ementál. Dobré bývají i knedlíky hrníčkové, ještě lepší jsou knedlíky zabalené do ubrousku. Namočím utěrku, položím ji do mísy a na ni naliju těsto. Zavážu ji a ponořím do vařící vody. Knedlík vařím o něco déle, ale výsledek stojí ta to. Kynuté knedlíky ani jiné ze sodovky ráda nemám.
Knedlík z ubrousku dělám i na Štědrý den k rybě na černo. Recept na jídlo mám od maminky z Hluboké v jižních Čechách. V dětství mi nechutnalo, zprvu nechutnalo ani mému manželovi, ale dnes rybu na černo zbožňujeme. Rády ji nemají ale naše holky, třeba časem změní názor. V omáčce mám ořechy, sušené švestky, pivo, červené víno i zelí, rybízovou marmeládu a strouhaný perník. Náramná chuť.”
Větrušice
