Větrušák 2/2002 Rozhovor s Honzou Musilem

zveřejněno: 8.5.2002     rubrika: Větrušický zpravodaj

Honza Musil se v slzách netopí

(Rozhovor s Honzou Musilem připravil Pavel Grünwald z Větrušic)

Do podobné vesničky jako je ta naše se před pár lety přestěhoval moderátor Honza Musil. Shodou okolností také on žije severně od Prahy (poblíž Mělníka). Nejen o venkovském životě byl náš rozhovor.

Pavel Grünwald: Žiješ na Kokořínsku čtyřicet kilometrů za Prahou. Nevadí ti časté dojíždění do města za pracovními povinnostmi?

Honza Musil: Mě to baví. Šoférování auta je prima, jezdím rád kamkoliv a kdykoliv, ať je ráno nebo večer. Strašně mě to uklidňuje. Poslouchám si muziku, vyřizuji telefony, zkrátka klídek a pohodička. Ale najdou se blbý situace. Třeba, když je náledí nebo hodně sněhu na silnici. Jestli někdo nenávidí každodenní dojíždění autem, je to jeho věc.

Pavel: Donedávna jsi vždycky bydlel ve velkých městech. Dnes žiješ na vesnici. Neschází ti městský ruch a výhody velkoměsta?

Honza: Všechno je o zvyku a o prioritách. Přistěhoval jsem se před lety do Prahy a moc se mi líbilo v Praze bydlet. A čím blíž centru tím líp. Vždyť Praha je modlou byznysu, říkal jsem si. Ovšem moje povolání je neanonymní. Lidi se za mnou ve městě na ulici otáčejí a prohlížejí si mě, proto jsem si pořídil domek na vesnici, kde je jen necelá stovka obyvatel. Bydlí nás tam, tuším, šedesát dva. Máme čistý vzduch a hlavně klid. V první řadě jsem se odstěhoval kvůli zvířatům. V Praze na Vinohradech chovat tři psy, bylo to šílený.

Honza: V naší hospodě jsem byl dvakrát. Nejdřív jsme se seznamovali s panem starostou a paní hospodskou a podruhé nás tam cesty zavedli z nějakého výletu. Poprvé mi zdarma uvařili čaj a podruhé jsem jedl párek a pil pivo. Společné oslavy a sedánky mi moc neříkají. Velmi často bývám plně vytíženej, šestkrát do týdne mám práce až nad hlavu a když jsem náhodou odpoledne doma, což se někdy v neděli stává, sednu si na zahradu, uklízím nebo dospávám. I když je pravdou, že úklidu moc nedám. Poklízení se věnují lidé kolem mě. Tedy člověk, který se mnou bydlí, popřípadě maminky, když přijedou.

Pavel: Jak tě mezi sebe vesničané přijali?

Honza: Dobře. Všichni jsou tam moc příjemní. Jestli mají radost, že tam bydlí někdo mediálně známý, nevím. Pro menší obce je asi dobře, když tam někdo takový žije. Některé věci se mohou dát rychleji do pohybu. Třeba zavádění kanalizace, nebo činnosti spojené s ekologií. Kokořínsko je překrásný kraj a mám radost, že se tam moc nestaví.

Pavel: Děkuji za rozhovor.


logo Pražský spolek ochránců zvířat logo Klíček Kleceny logo Pravý Hradec TOPlist logo Mapová aplikace naší obce logo Klecansko Větrušicko