Ilona Csáková
Text: Pavel Grünwald
“Ježišimarijá, nechtěla bych mít Csákovou za ženu. V zásadě si ale o sobě myslím, že jsem atraktivní, pracovitá, umím vydělat peníze, vařím dobrou svíčkovou a kuchyň je moje alchymistická laboratoř, kde čaruju. Doma taky žehlím, ale je to nejmíň oblíbená činnost. Vaření mám nejradši. Teď se mi hodí, jak jsme se to na základce učili. Bavila mě i práce v dílnách. Dodnes si připadám zručná. Vyšívání, šití a štupování mi moc nešlo, ale pěstitelské práce, hrabání se v hlíně, roubování i broušení v dílnách mi docela šlo. A zůstalo to tak doteď. Děravou ponožku vyhazuju, zatímco maso naklepu tak výborně, že je náramně šťavnaté. Zvládnu i přibít obrázky na stěnu. Ráda doma děl
ám, ale nikdy se nestanu služkou ani otrokyní. Nesnáším to, jsem příliš emancipovaná. Je třeba si vytyčit mantinely. Čím jsou lidi inteligentnější a mají něco za sebou, dokážou se na nich domluvit.”
Ilonin otec prý byl diktátor a zaujímal názor, že výchova nesmí postrádat rodičovskou autoritu. “Každopádně děkuji krásné
a čisté mamině, která tuhle jeho výchovu vždycky tak hezky rozmělnila. Díky ní nemám žádné trauma z dětství. Na vlastní nohy jsem se postavila hodně brzy. V patnácti jsem odešla na internát a od šestnácti jsem jezdila s Laurou. Odchod z domova mě tak rychle naučil samostatnosti. Hodí se to, jsem samostatná jednotka. Ale sama být nemůžu. Musím mít muže, chci mít pocit zázemí. Ale v mnoha ohledech samostatná být dokážu.”
A co miminko? “Miminko bude, ale ne zejtra, ani za rok. I když nevím, třeba mě něco překvapí. Nikdy neříkej nikdy. Do dalších asi dvou tří let s miminkem nepočítám. Ale mateřství si ujít nenechám. Nepřítomnost mimča si vynahrazuju na partnerovi. Mám období, kdy ho strašně rozmazluju. My ženy máme pečovatelské sklony a vzhledem k tomu, že zatím nemám rodinu, mateřské pudy si na Lumírovi kompenzuju. Ovšem stejně tak jako ho umím rozmazlovat, dovedu se mu nevěnovat a nerozmazlovat ho. Mám dvě tváře, jsem buď taková nebo mak
ová.”
Ilona rozmazlovala všechny své partnery a jak přiznává, když chlapa miluje, dovede se rozdat. “Jsem pořád stejná, akorát se mi tříbí názory na život, na práci i na lidi. Samozřejmě zraju, ale podstata je stejná. O vztahu si vždycky myslím, že právě teď to je na celej život. Hvězdy tomu pak někdy chtějí jinak.”
Dovede se zpěvačka přizpůsobit novému vztahu? “V tom jsem dost adaptabilní, hodně tomu napomáhá věk. Čím člověk stárne, má svoje zavedenější rituálky a myšlenkové pochody, každej jsme v podstatě originál. Originální je nový vztah, kam něco nového přibude a něco zmizí. Každého člověka je třeba brát jinak. Vztah a jeho kvalita je o vyzrání, toleranci i o diskuzích, taky je o ctění toho druhého, o jeho názorech a zásadách. Pokud chci s někým žít
i pracovat, v partnerském vztahu i kolektivu, musím přinést něco nového, stejně jako oni.”
Zpěvaččin přítel Lumír Mati je zároveň jejím manažerem. Kromě Ilony zastupuje i Daru Rolins a Dana Bártu. Přesto se mediálnímu zviditelnění vyhýbá. “Mluví za něj činy a práce. Naprosto chápu, že nehodlá exhibovat po boku celebrit. I já se snažím, nevystavovat nás jako milující pár. Pro mě je ale důležité fungující zázemí a že se s Lumírem máme rádi, a nemusím to na titulních stránkách bulváru vytrubovat. Když to něk
teří moji kolegové dělají, proč ne. Ať lidi vidí, jaký jsou perfektní fungující pár a jaké jsou hrdličky. My jsme taky hrdličky, ale stačí nám si to říkat. A víme, co víme.”
Jaké typy mužů se zpěvačce líbí? “Přesně to říct nejde. Ale ne nadarmo se říká, že co tě nezabije, to tě posílí. Čím víc toho má člověk za sebou, čím víc překážek a peripetií člověk prožil a čím víc facek od života dostal, a pakliže to člověka úplně nezničí, je nádhernou bytostí. Snad takoví chlapi mě přitahujou.”
Večírkům a oslavám už Ilona neholduje. “Velké oslavy nedělám. Proč mám třeba slavit, že stárnu. Občas se zúčastním večírku v kruhu dobrých přátel, lákají mě oslavy ve středověkém stylu. Taky mám ráda svatby. Slovenský a maďarský svatby mají velký styl. Tam se mi líbí.”
Vrozený smysl pro spravedlnost Ilonu často dostal do konfliktu. “Pakliže cítím nepravost, postavím se za pravdu. A klidně se dostanu do křížku s kýmkoli. S rodinným příslušníkem, s partnerem, s kamarádkou i cizím člověkem. Nepravosti se mi nelíbí. Temperament mi někdy znásobí emoce a je veselo. Rozhodně ale po nikom neházím talíře ani hrnce, už vůbec ne nože, jenom třísknu dveřma nebo kopnu do odpadkového koše. Pak si řeknu, jestli jsem měla za potřebí teď uklízet rozházené smetí po kuchyni. Jinak vzteklá nejsem ani ve frontě u poštovní přepážky, ani jindy. Jen když cítím tu nespravedlnost, když se stavím za dobro věci. Se mnou je docela legrace. Kdo mě zná jen z médií asi neuvěří. Moji přátelé vědí, jakej jsem exhibicionista, třeba když vypiju několik sklínek vína. I doma se ráda zasměju. Může se mnou být i nuda. Nejsem žádnej exot, co chodí a všude hýří vtipem. Někdy s Lumírem mlčíme a děláme si každej svoje. Ale máme se pořád rádi. Samozřejmě že ze začátku je člověk z lásky přiopilej a má pocit, že se vznáší deset čísel nad zemí. Pak tohle někdy skončí a dva lidi u sebe drží jen postel. Takhle mi zkrachoval jeden vztah. Vlastně nikdy nebyl kvalitní, ale ne proto že bychom do toho neinvestovali. Měli jsme se rádi, ale pak už všechno fungovalo jenom na základě sexu. Oba jsme to ale tušili skoro od počátku a až když už byl úplnej konec, řekli jsme si pravdu. Vztah nemůže fungovat jen na sexu, chybí zázemí. Nemáte už společná témata, nemáte stejnou notu, nemáte společné zájmy. Nechcete jezdit oba do přírody, oba vás nezajímají památky. Nejste si nevěrní fyzicky, ale psychicky.”
Nevěru v partnerském svazku Ilona Csáková rozhodně netoleruje. “Myšlenkově ani s odstupem deseti let se s nevěrou nesžiju. Párkrát za život mě to potkalo a vím, jakej je nevěra obrovskej klíč k rozpadajícímu se vztahu. Nic se nedá lepit a sliby, že podruhé už to partner neudělá, na mě dojem nedělají. Když jsem byla nevěrná, bylo mi jasné, že ten vztah je stejně už v asanačním pásmu.”
Zpěvačka přiznává, že se jí muži dvoří. Oslovují ji, dávají vizitky, zvou na večeře a posílají dopisy. “Snad vím, co jsem zač, a snad vím, jak si chci svůj život prožít. Teď mám harmonickej vztah, jsem zamilovaná a je irelevantní jakákoli nabídka, ať je jakkoli sympatická a ohromující. Netvrdím, že si s nikým nejdu sednout na večeři, ale to ještě neznamená nevěru. Pokud slyším nějaké návrhy, pak dávám ruce pryč. Pardon, jsem zadaná. Okamžitě uvádím věci na pravou míru. Nejsem typ ženské, co vodí chlapy za nos. Co se týká mého soukromí, mám jasno. A večírkům a různým dalším akcím se dost snažím vyhýbat, i když mám často přeplněnou schránku pozvánkami. Jde ale z velké části o pracovní charakter schůzek.”
Na partnera Ilona žárlí, ale jak říká – nežárlí chorobně. “Rozhodně se nenaštvu, když se mu líbí nějaké herečka v televizi. Taky se podívám na hezkýho chlapa. Snad to beru jako výzvu a je motivující, když se dozvím, jakej typ ženské se partnerovi líbí. Jsem ráda, že žárlím, ale mám radost, že nežárlím chorobně. Tatínek takovej byl, což bylo dost špatný. Únosná míra žárlivosti není na škodu.”
Systematicky si problémy nevyrábí, ale přiznává, že ani její život není jen procházka růžovou zahradou. “Prožívám radosti i starosti, potýkám se s problémy svými i blízkého okolí, cestičku nemám vyhlazenou, jsou tam díry i různé křižovatky, kruháky, příkopy a srázy s pofidérníma lávkama, po kterejch se bojím přejít, abych nespadla do hluboké řeky. Co by to bylo za životní cestu bez překážek? Snad by mě ani nebavila.”
Větrušice
