HISTORIE POŠTOVNICTVÍ A VZNIK POŠTY V KLECANECH

Ve středověku psaní dopisů a jejich doprava nebyla nijak řízena. Dopisy se předávaly k dopravě pocestným tovaryšům, cestujícím mnichům a studentům. Platil příjemce. Poštovní poslové sloužili jen státním účelům. V Čechách již bylo za Karla IV. udržováno spojení s hlavními evropskými městy.

Historické milníky pošty a telekomunikace na českém území:

1526 - český král Ferdinand I. nechal zřídit poštovní spojení z Prahy do Vídně; pošta sloužila pouze pro státní správu. O poštu se starala vždy hraběcí rodina, která na její provoz měla dědičná práva. Politická a obchodní centra propojily tratě, na nichž byly stanice pro výměnu koní kurýrů.

1743 - Na počátku vlády Marie Terezie bylo poštovnictví úplně postátněno.
V roce 1743 vznikl státní poštovní monopol zahrnující i dopravu osob.  Poštmistry jmenovala přímo Marie Terezie. V té době byly poštovní stanice majetkem poštmistra, který musel vlastnit vhodnou budovu. Poštovní dostavník řízený otužilým a zdatným postilionem ujel za hodinu přibližně deset kilometrů. Z Vídně do Prahy dojel spěšný vůz za 32,5 hodiny. Od té doby, co roku 1749 C. k. dvorní poštovní komora zavedla na poštovních trasách kočárové dostavníky přepravující podle jízdního řádu poštu i cestující, význam poštovních stanic značně stoupl. Pošta přepravovala nejen běžné poštovní zásilky a osoby, pronajímala jezdecké koně, půjčovala kočáry, ale organizovala přepravu významných státních osobností i samotných panovníků s celým doprovodným servisem. Postilióni se ohlašovali po příjezdu trubkou, která se používala ještě na počátku 20. století.

Nejen pro potřeby pošty bylo číslování domů uzákoněno v době vlády Marie Terezie v únoru 1770. Zpočátku nemělo charakter trvalého označení, ale pořadového čísla v konkrétním soupise, třebaže dům byl číslem až do dalšího přečíslování „popsán“ křídou (proto číslo popisné, zkr. č. p.) na vrata či dveře. Číslování se provádělo s pomocí vojska v přirozeném sledu tak, jak lze obec postupně projít, obvykle po směru chodu hodinových ručiček. Začínalo obvykle nejdůležitější, zpravidla veřejnou budovou (panské sídlo, fara, rychta, nejbohatší usedlost). U obcí ležících podél silnice číslování obvykle začínalo prvním domem po pravé straně vesnice ze strany, kterou přijíždí vrchnost, po opačné straně se pak vracelo. Domovní čísla bývala napsána na dřevěné, plechové, popř. keramické tabulce, vytažena v omítce nebo provedena štukem. Ve vesnicích většinou od té doby číslování již nebylo měněno, takže okruh čísel z roku 1770
i sled čísel přidělených po roce 1770 poskytuje dobrou informaci o postupu vývoje obce. Ve městech byly většinou budovy od té doby několikrát přečíslovány. První vlna přečíslování proběhla v letech 1805–1815. Poté změnu přineslo například 23. března 1857 císařské nařízení o zavedení nového systému pojmenovávání ulic a číslování domů uličními čísly. (Víte, že k pojmenování ulic ve Větrušicích došlo až v roce 2003?)

(Zajímavost – v Praze se pro směr číslování upřednostňují směry určené proudem Vltavy (tj. od jihu k severu) a směrem od Vltavy (podle některých zdrojů od západu k východu), ale tyto zásady nebyly uplatňovány všude. Budovy po levé straně ve směru číslování mají lichá čísla, po pravé straně sudá. Na náměstích se čísla přidělují obvykle postupně po obvodu náměstí po směru hodinových ručiček. Dotýká-li se pozemek budovy více ulic, přiděluje se budově obvykle orientační číslo zvlášť pro každou z těchto ulic, ale na budově se vyznačuje pouze číslo příslušející k té ulici, kde má budova hlavní vchod.)

1823 - na návrh Maxmiliána rytíře z Ottenfeldu byla zorganizována doprava osob rychlými poštovními vozy.

1846 - Dostupnost a rychlost podávaných a přijímaných zpráv se ještě před polovinou 19. století zvýšila zavedením Morseova telegrafu. Rakousko zavedlo (jako jeden z prvních evropských států) v srpnu 1846 telegrafní linku Vídeň - Břeclav - Brno a v únoru 1847 linku Vídeň - Přerov - Olomouc - Praha. Nejprve byly telegrafní stanice budovány v železničních stanicích a od roku 1884 telegrafní stanice podléhaly ředitelství pošt a telegrafů. Poštovny s telegrafem nesly název «Poštovní a telegrafní úřad». Telegrafickou zprávu předával poštovní posel formou telegramu v obálce.

1850 - mezi Vídní a Bohumínem byly použity vlakové pošty, kde se za jízdy třídily zásilky. Vydání první rakouské poštovní známky.

1881 - v českých zemích byl zaveden telefon, 1893 - státní správa převzala provoz telefonu v českých zemích. (Víte že, telefon měl ve Větrušicích k dispozici obecní úřad v nově postavené úřadovně od r. 1929, že v polovině 70. let minulého století byla před samoobsluhu na návsi umístěna veřejná telefonní budka (permanentně obsazená, nebo rozbitá) a na vlastní telefon v domácnosti si většina Větrušických musela počkat až po rozvodu telefonní sítě a postavení telefonní rozvodny po roce 1994?)

1905 - Od roku 1905 se začaly na území Rakouska-Uherska rozjíždět první poštovní autobusy, které převzaly po poštovních dostavnících dopravu osob
a poštovních zásilek. Po roce 1910 vznikaly i soukromé autobusové linky a kolem roku 1911 začaly rakouské úřady udělovat koncese k provozování soukromé autobusové dopravy.

1918 - Vznik samostatného státu v roce 1918 přinesl změny v organizaci a řízení poštovního provozu. Vzniklo ministerstvo pošt a telegrafů. První originální československá známka podle Muchova návrhu spatřila světlo světa necelé dva měsíce po vzniku státu, 18. prosince 1918.

Počátkem roku 1925 byl vytvořen státní podnik Československá pošta. Během okupace byl zcela závislý na říšském ministerstvu pošt a protektorátní správě. Po roce 1948 vznikl národní podnik Československá pošta. Poštovní služby se postupně dostávaly na okraj zájmu, přednost dostávaly telekomunikace a radiokomunikace

1993 - vznik České pošty - samostatně hospodařící státní podnik.

200 LET POŠTOVNÍ SCHRÁNKY

V r. 2017 uplynulo 200 let od zavedení poštovních schránek v českých zemích.

Poštovní – přesněji listovní – schránky se v hlavním městě rakouského mocnářství Vídni sice objevily již roku 1785, ale určeny byly pouze privilegovaným osobám, sdružením a úřadům, které nemusely platit poštovné. Všeobecně a nastálo byly zavedeny dekretem dvorské komory z 10. dubna 1817. V návaznosti na to bylo nařízeno, aby u každého poštovního úřadu byla od 1. června téhož roku umístěna alespoň jedna schránka. U přepážky se měly nadále podávat pouze zásilky do ciziny, listovní psaní, za něž odesílatel dobrovolně zaplatil poštovné a také dopisy zasílané veřejným úřadům či soukromým osobám osvobozeným od poštovních poplatků. Zavedení schránek bylo výhodné jak pro poštovní správu (odpadlo přijímání každého dopisu zvlášť), tak pro zákazníky (nemuseli čekat u přepážky). K jejich většímu rozšíření došlo až po zavedení poštovních známek 1. června 1850. Tato vskutku významná reforma úhrady poštovného totiž umožnila frankovat veškeré obyčejné vnitrozemské dopisy a následně je vhazovat do poštovních schránek. Jednoduchý a levný způsob vyplácení tuzemské korespondence tak nakonec vedl k zevšednění schránek, které se staly běžnou součástí městského i venkovského mobiliáře. Jejich výlučné umístění na poštovních úřadech, listovních sběrnách a od roku 1850 i prodejnách poštovních známek se brzy stalo minulostí, a tak se běžně objevovaly i na nároží rušných ulic a všude tam, kde se soustředil velký počet obyvatel. Od roku 1873 přibyly tzv. rurální (venkovské) poštovní schránky v místech spojených přespolní poštou, což býval dům starosty obce či jiné vhodné místo.

PSČ SE POUŽÍVÁ SE JIŽ OD ROKU 1973

Pětice čísel, která označuje každou obec kdekoliv v České republice, a kterou dnes známe pod názvem „poštovní směrovací číslo“ se začalo používat od  1. 1. 1973. Občané se ho u svého trvalého bydliště museli naučit a pamatovat. Systém se nezměnil ani po rozpadu Československa. První číslice v pětimístném kódu označuje kraj, nikoliv současný, ale jeden z deseti, na které se tehdejší ČSSR dělila. Další číslo označovalo sběrný přepravní uzel a okresní uzel. Je to tak dodnes, i když okresy už zanikly. Poslední dvojčíslí se přidělovalo poštám v rámci okresu, dostaly ho v tom pořadí, v jakém je objížděla auta, která zajišťovala svoz zásilek. Každá pošta má tak své jedinečné číslo. (Pozn. – víte, že dnes se můžete zcela jednoduše dovolat na každou českou poštu kdekoliv? Stačí předřadit před její PSČ číslo 9542. PSČ Klecany je 25067. Telefonní číslo na poštu v Klecanech tedy zní 9542 25067, na řežskou 9542 25068 atd.)

HISTORIE POŠTY V KLECANECH

První zmínka o poštovních zásilkách a poště v Klecanech pochází dle dochovaného zápisu z obecního zastupitelstva v Klecanech 26. 11. 1879. Radní řeší otázku, jak posílat úřední dopisy, vyjednávají za kolik krejcarů a také jak to ovlivní obecní pokladnu s poštmistrem Ryšánkem ze Zdibska. První zápis o snaze získat poštovní úřad v Klecanech najdeme při zasedání obecního zastupitelstva pro spojené obce až za dva roky 6. 3. 1881, kterého se účastnili i zástupci Větrušic, jelikož tehdy naše obec patřila ke Klecanům (samostatnou politickou obcí se Větrušice stávají až v roce 1888). Bylo řešeno, zda dát vytisknout obálky a pečetě na úřední dopisy. Do jednání vstupuje pan Josef Novák z místního představenstva ve Větrušicích s tím, že „… odstupuje od vyjednávání poštovného a žádá, aby obecní zastupitelstvo spojených obcí Klecany, Klecánky, Husinec, Řež a Větrušice žádalo za filiálku poštovní v místě Klecany“. Obecní výbor onen návrh přijmul a zároveň schválil a zvolil pana Josefa Nováka z Větrušic, pana Josefa Janáčka a pana Josefa Richtra z Klecan, by se o oné věci patřičně postarali. Čas plyne, o přípravných pracích chybí zápisy, až v roce 1886 se obecní zastupitelstvo pro spojené obce usnáší, aby se zavedla rurální (venkovská) pošta s každodenní obchůzkou, v obci Klecanech a přidělených obcích Husinec, Řež, Klecánky, Drasta a zároveň se ukládá obecnímu představenstvu, aby učinilo dotaz na obce Hoštice, Vodochody a Větrušice, zda-li také přistoupí, aby v tamních obcích byla zřízena rurální (venkovská) pošta s každodenní obchůzkou. Výsledek není ze zápisů znám. Rurální pošta je pouze předmětem dalšího jednání přes deset let, vedla se   s ředitelstvím pošt dlouhodobě. Úsilí radních bylo nakonec úspěšné. Obec Klecany má konečně svoji poštu. Je k tomu vydána následující vyhláška vydaná C. k. Ředitelstvím pošt a telegrafů:

„Dnem 16. března 1906 bude otevřen v Klecanech, pol. Okresu Karlínského poštovní úřad, který se bude zanášeti službou listovní a povozní, jakož
i přijímáním a vyplácením vkladů poštovní spořitelny. Nový poštovní úřad, v jehož širším obvodu současně bude zavedena přespolní pošta, bude spojen se sítí poštovní pěšími posílkami dvakrát denně k poštovnímu úřadu v Roztokách
u Prahy. K doručovacímu okresu nového poštovního úřadu přidělují se následující obce a samoty, a to do místního obvodu doručovacího Klecany, do obvodu přespolního listonoše Drasty, Skalní Mlýn, Hoštice, Husinec, Klecany, Klecánky, Přemyšlení, Řež, dům jezného a Větrušice.

Obecní úřad usiloval i o zřízení telefonní a telegrafní stanice, povolení došlo v roce 1907. První poštmistrovou určena sl. Růžena Stránská, ve funkci byla do roku 1933. Přijati byli i poštovní zřízenci. Poštovní úřad sídlil nejdříve v čísle 18, poté v čísle 73 (u Kocourků), kde úřadoval až do roku 1990.  V roce 1906 se pošta při dvou obchůzkách odebírala z Roztok. Byla to těžká únavná práce i pro listonoše při stanovení velkého obvodu doručovacího. Při velké vodě, kdy nebyl v provozu přívoz, byly obce bez pošty. Po čase byl poštovnímu úřadu přidělen poštovní vůz s koněm a zásilky se odebíraly z poštovního úřadu v Kobylisích. Poštovním kočím byl pan Koc. Klecanské cesty byly velmi drkotavé a jednou přispěly k otevření špatně uzavřeného vozu, z něhož poštovní zásilky postupně vypadaly. Došlo k stížnosti klecanského obecního úřadu na nevhodný dovoz pošty a s pomocí majitele zámku pana Benise, byla stížnost vyřízena v roce 1936 se závěrem: „zavést dovoz pošty do Klecan automobilem“.

Ve spolupráci s klecanskou paní kronikářkou J. Homoláčovou a Mgr. Ondřejem Švehelkou, Ph.D., kurátorem sbírek Poštovního muzea v Praze sepsala Hana Koutská, kronikářka.

Poštovní muzeum sídlí v Praze 1, nedaleko nábřeží Ludvíka Svobody v tzv. Vávrově domě, někdejším obydlí pražských mlynářů. Prohlídková trasa zahrnuje přízemí s expozicí československých, českých i zahraničních známek a 1. patro, kde se konají krátkodobé výstavy z historie pošty a známkové tvorby. Zážitek
z návštěvy je umocněn nástěnnými malbami z roku 1847 od významného českého malíře Josefa Navrátila. Viz  www.postovnimuzeum.cz